11 C 205/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 111 358 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tvrzením, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], v k.ú. [část obce], na adrese [adresa žalované]. Na základě nájemní smlouvy ze dne 13. 3. 2013 se žalovaná stala nájemcem bytu [číslo] (dříve označeného jako [číslo]). Nájemné za užívání bytu bylo sjednáno ve výši 3 500 Kč na dobu od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2015. Počínaje dnem 1. 1. 2016 bylo nájemné sjednáno ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná žalobci i nadále platila za užívání předmětného bytu nájemné toliko v částce 3 500 Kč měsíčně. Žalobce opakovaně vyzval žalovanou k hrazení obvyklého nájemného ve výši 10 000 Kč, žalovaná nadále žalobci hradila toliko 3 500 Kč měsíčně. Na nájemném za říjen 2020 tak vznikl po provedení zápočtů dluh ve výši 858 Kč, za období měsíců listopad 2020 až březen 2022 vznikl dluh ve výši 6 500 Kč měsíčně, tj. celkem 111 358 Kč s příslušenstvím. Za další období již dluh nevzniká, protože nájem byl k 31. 3. 2022 ukončen dohodou. Ohledně obvyklého nájemného byl vyhotoven znalecký posudek, který potvrdil, že obvyklé nájemné činí v období, za které žalobce požaduje dluh, částku 10 000 Kč. Žalovaná žalobci dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud účastníky vyzval podle § 115a o. s. ř, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili. Na základě listinných důkazů založených ve spise následně soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou se dohodli, že žalobce poskytne žalované k užívání bytovou jednotku [číslo] žalovaná se zavázala platit za toto užívání nájemné od 1. 3. 2013 do 31. 12. 2015 ve výši 3 500 Kč. Počínaje od 1. 6. 2016 si účastníci ujednali, že nájemné se sjednává ve výši tzv. místně obvyklého nájemného (zjištěno ze smlouvy o nájmu ze dne 13. 3. 2013). Dle znaleckého posudku činí obvyklé nájemné v místě a čase předmětného bytu od ledna 2020 částku 10 000 Kč (prokázáno znaleckým posudkem ze dne 18. 11. 2020). Účastníci se dohodli na ukončení nájmu dne 31. 3. 2022 (zjištěno z dohody o ukončení nájmu ze dne 31. 3. 2022). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 111 358 Kč do 10 dnů od odeslání tohoto dopisu (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2022) 5. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce poskytl žalované k užívání shora uvedenou bytovou jednotku, měsíční nájemné činilo 3 500 Kč, od roku 2016 pak činilo 10 000 Kč, a to podle znaleckého posudku, kterým bylo určeno nájemné obvyklé v místě a čase. Účastníci se dohodli na skončení nájmu, žalovaná však zůstala dlužna celkem částku 111 358 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu podle § 2235 a násl. o. z., kterou se dohodli, že žalobce poskytne žalované k užívání bytovou jednotku [číslo] v budově [adresa], v k.ú. [část obce], na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za toto užíván platit měsíčně nájemné ve výši 3 500 Kč a počínaje 1. 1. 2016 nájemné ve výši obvyklého nájemného v daném místě, což vyplynulo z nájemní smlouvy podle § 2235 a násl. o. z. Dle znaleckého posudku činila v roce 2016 výše v místě obvyklého nájemného 10 000 Kč měsíčně, žalovaná však nadále platila toliko 3 500 Kč, což nesporovala. Žalobce a žalovaná se dohodli na ukončení nájmu dne 31. 3. 2022. Za říjen 2020 tak zůstala dlužna žalobci 858 Kč, za období od listopadu 2020 do března 2022 celkem 6 500 Kč měsíčně, tedy dohromady 111 358 Kč. Žalovaná nesporovala, že tyto částky žalobci nezaplatila. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, což však neučinila, soud jí proto tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s vyměřeným soudním poplatkem ve výši 5 568 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 5 580 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) návrh ve věci samé, výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 26 912,40 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).