11 C 219/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 345 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021, v období od 1. 3. 2021 do 31. 5. 2021 a následně i v období od 1. 6. 2021 do 16. 7. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 87 dní, poté 92 dní a následně dalších 46 nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 8 091 Kč za prvé období, 8 556 Kč za druhé období a 4 278 Kč za třetí období, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč za každé jednotlivé období. Dále žalobkyně zjistila, že motocykl se zdvihovým objemem válců motoru nad 50 cm3 do 350 cm3, [registrační značka] (dále jen„ motocykl“) je evidován jako provozovaný motocykl, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 22. 9. 2021 do 2. 1. 2022 a v období od 3. 1. 2022 do 19. 5. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti, motocykl tak byl 103 dní a následně dalších 137 dní nepojištěn. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 1 124 Kč za prvé období a 1 096 Kč za druhé období, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč za každé jednotlivé období Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 2. 12. 2021, k úhradě dlužné částky 8 091 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, nebylo v období od 4. 12. 2020 do 28. 2. 2021 pojištěno. Žalovaný na výzvu nereagoval. Totožné výzva byla učiněna dne 27. 1. 2022, týkající se neuhrazené dlužné částky 8 556 Kč za období od 1.3. 2021 do 31. 5. 2021 a dále byla výzva učiněna dne 31. 3. 2022, týkající se neuhrazené dlužné částky ve výši 4 278 Kč za období od 1. 6. 2021 do 16. 7. 2021. Veškeré výzvy byly bez reakce žalovaného. 4. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného dne 24. 2. 2022, k úhradě dlužné částky 1 124 Kč s tím, že ke každému motocyklu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud motocykl není pojištěn, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že motocykl [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 50 cm3 do 350 cm3, nebyl v období od 3. 1. 2022 do 19. 5. 2022 pojištěn. Totožné výzva byla učiněna dne 8. 7. 2022, týkající se neuhrazené dlužné částky 1 096 Kč za období od 3. 1. 2022 do 19. 5. 2022 Žalovaný na výzvy nereagoval, ačkoli byl vyzýván opakovaně. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“) neboť provozoval shora uvedená vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení shora uvedených dlužných částek, přičemž náklady spojené s vymáháním pohledávky činí v každém jednotlivém případě 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spoj. s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaný dlužné částky nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 974 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 426 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).