11 C 235/2023-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 28 515,20 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. s tvrzením, že dne 6. 3. 2020 uzavřel se žalovaným smlouvu o povoleném přečerpání, na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému čerpat do výše úvěrového limitu. Žalobce přitom posuzovat úvěruschopnost žalovaného, přičemž prošel interní seznamy klientů, databázi neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, CEE, bylo ověřeno, že účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce. Žalovaný se zavázal částku splácet minimálně 1x za 6 měsíců včetně úroku z vyčerpaných peněžních prostředků. Žalovaný se ocitl v prodlení, žalobce zesplatnil úvěr ke dni 29. 4. 2022. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 36 248,31 Kč sestávající z jistiny 27 015,20 Kč, poplatků 1 500 Kč, kapitalizovaného úroku 4 448,07 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 3 284,04 Kč. Žalovaný dosud shora uvedené částky žalobci nezaplatil. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného na základě doložení příjmů, výši příjmů a výdajů žalobce určil dle toku na běžném účtu žalovaného. Zadluženost žalobce zkoumal z transakcí a CBCB, bez zjištění negativních informací. Rizikovost byla zjištěna„ low“, všechna KO kritéria byla splněna. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývají skutková zjištění, že žalobce a žalovaný se dohodli, že žalobce poskytne žalovanému úvěrový rámec do výše 20 000 Kč, výše úrokové sazby byla sjednána 18,90 % ročně, poplatek za výzvu činí 500 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho dosažené vzdělání je vysokoškolské, podniká, jeho čisté měsíční příjmy činí 25 000 Kč, k tomu předložil přiznání k dani z příjmů (zjištěno z žádosti o poskytnutá úvěru). Žalovaný se zavázal splatit Úvěr, včetně naběhlých úroků, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty, nejméně jedenkrát za 6 měsíců a zajistit na Účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % Úvěrového limitu (zjištěno ze smlouvy o úvěru z 6. 3. 2020). Žalovaný čerpal úvěr 30 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného). Žalovaný řádně úvěr nesplácel, proto žalobce učinil úvěr splatným k 30. 4. 2022, k tomuto dni činila dlužná částka 31 503,53 Kč (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 1. 5. 2022). Žalobce opakovaně žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky (zjištěno z upomínek ze dne 27. 1. 2022, výzvou k zaplacení – 1. výzva, opakovanou výzvou - 2. výzva). Ke dni 2. 4. 2023 činila dlužná jistina 27 015,20 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě rovněž předžalobní upomínkou (zjištěno z předžalobní upomínky). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu dle § 2395 o. z., přičemž žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Žalobce se uvedenou smlouvou zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně. 5. Na základě ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného pak soud dospěl k závěru, že tuto žalobce řádně prověřoval, a to zejména na základě transakcí provedených na účtu žalovaného, na jejichž základě (společně s žádostí žalovaného a s údaji zveřejňovanými ČSÚ) žalobce dospěl k výši příjmů a výdajů žalovaného, žalovaný byl také lustrován v příslušných evidencích, ostatně výši splátky mohl žalovaný sám ovlivnit výší celkové čerpané částky úvěru, kdy celková poskytnutá částka úvěrového rámce 20 000 Kč není příliš vysoká ani s ohledem na čisté příjmy žalovaného (k těm žalovaný doložil své daňové přiznání). 6. Žalovaný splátky úvěru řádně neplatil, proto žalobce dosud nezaplacenou částku učinil splatnou dne 29. 4. 2022 Celkem zůstal žalovaný žalobci dlužen částku 28 515,20 Kč sestávající z jistiny 27 015 Kč (výše vyplývá z výpisu z účtu) a poplatků 1 500 Kč (za tři upomínky, kdy výše poplatků vyplývá ze smlouvy o úvěru), výše kapitalizovaného úroku činila 4 448,07 Kč (ke dni podání žaloby), ostatně žalovaný shora uvedené částky ani nijak nesporoval, soud mu proto s ohledem na vše shora uvedené tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodoval podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž výše kapitalizovaného úroku z prodlení činila ke dni ke dni podání žaloby částku 3 285,04 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 141 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 2 593 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.