11 C 247/2023-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 553 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, [registrační značka] je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 1. 11. 2021 do 1. 3. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 121 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 11 253 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, byl užíván bez sjednaného povinného ručení v období od 1. 11. 2021 do 1. 3. 2022, předpis příspěvku za toto období činí 11 253 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 30. 5. 2022). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek) a předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 30. 9. 2022). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozoval shora uvedená vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení shora uvedené dlužné částce, přičemž náklady spojené s vymáháním pohledávky činí 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).