11 C 260/2022-64 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 028 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 20. 7. 2019 do 26. 10. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 99 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 8 514 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo č. 2“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 23. 11. 2019 do 13. 2. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo č. 2 tak bylo 83 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 3 901 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo č. 3“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 23. 11. 2019 do 9. 2. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo č. 3 tak bylo 79 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 3 713 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta, přičemž vznesl námitku promlčení k části prvého nároku, neboť žaloba byla podána 13. 8. 2022, přičemž prvý nárok je uplatňován za období od 20. 7. 2019 do 26. 10. 2019, část poplatku za období od 20. 7. 2019 do 12. 8. 2019 se vztahuje k období staršímu 3 let před podáním žaloby. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 30. 4. 2020, k úhradě dlužné částky 8 814 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že nákladní vozidlo [registrační značka], s hmotností do 3,5 t, nebylo v období od 20. 7. 2019 do 26. 10. 2019 pojištěno. Žalovaný na výzvu nereagoval, ačkoliv byl vyzýván opakovaně. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného dne 13. 5. 2020, k úhradě dlužné částky 4 201 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, nebylo v období od 23. 11. 2019 do 13. 2. 2020 pojištěno. Žalovaný na výzvu nereagoval, ačkoli byl vyzýván opakovaně. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného dne 13. 5. 2020, k úhradě dlužné částky 4 013 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo [registrační značka], se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, nebylo v období od 23. 11. 2019 do 9. 2. 2020 pojištěno. Žalovaný na výzvu nereagoval, ačkoli byl vyzýván opakovaně. 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozoval svá vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla (pro 1. vozidlo podle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky, tedy nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg včetně ve výši 86 Kč, pro druhé a třetí vozidlo podle písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 včetně částku 47 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení shora uvedených dlužných částek, přičemž náklady spojené s vymáháním pohledávky činí v každém jednotlivém případě 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky). 5. Podle § 4 odst. 6 zák. č. 166/1998 Sb., povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. 6. Ve vztahu k námitce promlčení soud uvádí, že zákon stanoví žalobci v § 4 odst. 6 zák. č. 166/1998 Sb. povinnost vyzvat poplatníka k úhradě příspěvku do jednoho roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek, zákon tedy stanoví v tomto směru speciální prekluzivní dobu. V případě prvého nároku se jednalo o příspěvek za období od 20. 7. 2019 do 26. 10. 2019, přičemž výzva k úhradě poplatku byla žalobcem zaslána žalovanému 30. 4. 2020, tedy v rámci zákonem stanovené jednoleté doby. Z toho důvodu tedy nedošlo ani k prekluzi nároku (k níž by soud přihlížel z úřední činnosti) ani k jeho promlčení, neboť žaloba byla podána 13. 8. 2022, tedy ve 3leté lhůtě počínaje od zaslání výzvy k zaplacení příspěvku. 7. Jelikož žalovaný dlužné částky nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, třikrát písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění), kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je dána dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky a dále 1 úkonem právní služby po 1 820 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. d) písemné podání ze dne 1. 11. 2022), sazba mimosmluvní odměny za tento úkon je dána § 7 bod 5, a dále 4 náhradami hotových výdajů, z toho 3x po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky) a 1x po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobce ve výši 5 017 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).