11 C 300/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 145 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka] je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 22. 4. 2022 do 1. 5. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 10 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 650 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. 2. Žalobkyně dále zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka] je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 21. 5. 2022 do 21. 7. 2022 a dále v období od 22. 7. 2020 do 30. 1. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 62 dní a poté dalších 101 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 10 595 Kč, a poplatek spojený s vymáháním za každé časové období po 300 Kč v celkové výši 600 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřenou mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 (dále jen„ mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 49 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české. 5. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, byl užíván bez sjednaného povinného ručení v období od 22. 4. 2022 do 1. 5. 2022, předpis příspěvku za toto období činí 650 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 20. 6. 2022) Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 21. 9. 2022 a ze dne 21. 10. 2022) a předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 17. 1. 2023). 6. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, byl užíván bez sjednaného povinného ručení v období od 21. 5. 2022 do 21. 7. 2022 a v období od 22. 7. 2022 do 30. 10. 2022, předpis příspěvku za tato období činí celkově 10 595 Kč (zjištěno z výzev k plnění ze dne 12. 9. 2022 a ze dne 2. 1. 2023) Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 2. 1. 2023, ze dne 3. 2. 2023 a ze dne 5. 4. 2023) a předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 25. 4. 2023 a ze dne 27. 6. 2023). 7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozoval shora uvedená vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení shora uvedené dlužné částce, přičemž náklady spojené s vymáháním pohledávky činí v každém jednotlivém případě 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).