11 C 54/2023-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 67 088,98 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku s tím, že poskytl žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 13. 4. 2021 revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Ke dni 28. 2. 2022 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 75 583,89 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, zaokrouhlené na desetitisíce nahoru, nejméně 500 Kč. Roční úroková sazba činila 26,28 %. Žalovaný se dle smlouvy zavázal hradit také pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Splatnost byla dohodnuta k 17. dni v měsíci. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Žalobce proto požadoval také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení (více než 30 dnů). Celkem žalobce vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 645,59 Kč. Dopisem ze dne 25. 10. 2022 žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil, čímž se dluh žalované ve výši 67 088,98 Kč stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 59 441,30 Kč, úroků (do zesplatnění) ve výši 6 721,44 Kč, pojistného 279,65 Kč a smluvní pokuty ve výši 645,59 Kč. K úvěruschopnosti žalovaného žalobce odkázal na úvěrovou smlouvu, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho měsíční příjmy činí kolem 40 000 Kč, což vyplývá z předložených výplatních pásek. Celkové náklady domácnosti žalovaného jsou 12 000 Kč, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, žalovaný byl lustrován v dostupných evidencích, nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že nebude schopen poskytnuté prostředky splácet. 2. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z poskytnutého úvěrového rámce, přičemž roční úroková sazba byla jednána ve výši 22,68 %. Dle smlouvy činila smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Součástí smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobce a přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr. Žalovaný ve smlouvě dále uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, pracuje u [právnická osoba] na pozici dělníci, řemeslníci, opraváři, jeho čisté měsíční příjmy činí 43 088 Kč, celkové náklady domácnosti 12 000 Kč, nemá žádné závazky (zjištěno ze žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]). Z obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že smluvní pokuty a úroky z prodlení jsou splatné ihned poté, kdy obdrží žalovaný písemnou výzvu k jejich úhradě, není-li v produktové smlouvě stanovena jejich splatnost jinak (čl. 5 všeobecných obchodních podmínek). Žalobce odstoupil od smlouvy a ke dni 30. 11. 2022 učinil úvěr splatným. K tomuto dni činila dlužná částka 67 089 Kč, z toho 14 610 Kč dlužných měsíčních splátek úvěru, 51 833 Kč úvěrové jistiny splatné ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, 647 Kč smluvní pokuty za prodlení (zjištěno z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 10. 2022). Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vyplývá, že dlužná částka k 18. 10. 2022 činila 67 088,98 Kč, z toho z toho úroky 6 721,44 Kč, pojistné 279,65 Kč a pokuta 646,59 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky), 3. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec, žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně s úrokem ve výši 22,68 % ročně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný splátky řádně neplatil, proto žalobce odstoupil od smlouvy a učinil celou dosud nezaplacenou část úvěru splatnou ke dni 30. 11. 2022. Žalovaný dlužnou částku 67 088,98 nezaplatil. 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“), přičemž žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do 50 000 Kč, žalovaný se tuto částku včetně úroku ve výši 22,68 % ročně zavázal splácet splátkami ve výši 5 % z celkové dlužné částky, což však nečinil řádně a včas, což ani nesporoval. Celkem zůstal žalovaný dlužen částku 67 088,98 Kč včetně úroků 6 721,44 Kč, pojistného 279,65 Kč a pokuty 646,59 Kč. 5. Na základě ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny. Žalobce ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že vycházel zejména z údajů, které uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný a dále žalovaného prověřoval v dostupných evidencích. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl k závěru, že tuto žalobce prověřoval, a to zejména na základě žádosti vyplněné žalovaným, přičemž dle těchto údajů činily jeho čisté příjmy více než 40 000 Kč (tyto byly doloženy výplatními páskami) a jeho výdaje 12 000 Kč, žádné dluhy žalovaný neměl. Na základě těchto údajů žalobce dospěl k výši příjmů a výdajů žalovaného, žalovaný byl také lustrován v příslušných evidencích, ostatně výši měsíční splátky mohl žalovaný sám ovlivnit výší čerpané částky. 6. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že je na místě žalobě vyhovět, přičemž výše dlužné částky vyplývá z výpisu z úvěrového účtu žalovaného, žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal k úhradě pojistného, přičemž výše smluvní pokuty podle § 2048 o. z. rovněž vyplývá ze smlouvy. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit shora uvedené částky, a to včetně příslušenství, o němž bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dlužných částek přitom vyplývá ze smlouvy o úvěru. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 415 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 3 820 Kč a 1 úkonem po 1 910 (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) návrh ve věci samé a odst. 2 písm. h) jednoduchá výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů spojených s podáním ze dne 14. 4. 2023, neboť tvrzení v něm obsažená měla být součástí žaloby. Celkové náklady žalobce ve výši 15 060 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).