11 C 55/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 28 781 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 15. 3. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se tuto částku včetně poplatku za poskytnutí půjčky a úroku zavázala vrátit prostřednictvím pravidelných 78 týdenních splátek po 737 Kč, což však nečinila řádně a včas. Poslední splátka byla stanovena dne 12. 9. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované vůči žalobci částku 33 781 Kč. Předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, žalovaná potvrdila, že poskytl předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje pro posouzení své úvěruschopnosti splácet poskytnutou půjčku a je si vědoma všech svých rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřel se žalovanou dne 14. 3. 2018 smlouvu, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná včetně souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky a úroku zavázala splácet prostřednictvím pravidelných 78 týdenních splátek po 731 Kč (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 3. 2018). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalobce žalovanou k zaplacení dlužné částky vyzval (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“), přičemž žalovaná v tomto vztahu vystupovala jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná se tuto částku včetně kapitalizovaného úroku ve výši 5 100 Kč (tento byl sjednán ve výši 21,27 % ročně), poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 600 Kč a administrativního poplatku 6 000 Kč zavázala splácet prostřednictvím pravidelných splátek po 731, což však nečinila řádně a včas, což ani nesporovala. Celkem zůstala žalovaná dlužna částku 28 781 Kč, což v řízení rovněž nesporovala. 5. Na základě ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny. Žalobce ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že zejména byly zhodnoceny informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy, žalovaná byla tázána na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly prověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná v tomto směru nesporovala ničeho. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že je na místě žalobě vyhovět, proto žalované uložil povinnost zaplatit shora uvedené částky, a to včetně příslušenství, o němž bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku 1 152 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, d) písemné podání žaloby, výzva k plnění, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“), když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky), dále 1 úkonem právní služby po 1 820 Kč (dle § 11 odst. 1 písm. d) uvedené vyhlášky, tedy písemné podání), sazba mimosmluvní odměny za tento úkon je dána § 7 bod 5 této vyhlášky. Náklady jsou dále tvořeny 3x náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky) a 1x po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky.) Celkové náklady žalobce ve výši 2 604 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).