11 C 92/2023-15 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil, zdvihový objem válců motoru do 2 500 cm3, [registrační značka], VIN: [anonymizováno], je evidováno jako provozované, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 15. 1. 2021 do 31. 3. 2021, ode dne 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, ode dne 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021 a ode dne 1. 9. 2021 do 23. 10. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů založených ve spise soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k jednotlivým obdobím k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo VIN: [anonymizováno], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, byl užíván bez sjednaného povinného ručení v období od 15. 1. 2021 do 31. 3. 2021, předpis příspěvku za toto období činí 7 068 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 6. 1. 2022), v období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021, předpis příspěvku za toto období činí 8 463 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 17. 2. 2022), v období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021, předpis příspěvku za toto období činí 5 766 Kč (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 5. 5. 2022), a v období od 1. 9. 2021 do 23. 10. 2021, předpis příspěvku za toto období činí 4 929 Kč (zjištěno z výzvy k plnění). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení předžalobní výzvami za jednotlivá období (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2023, ze dne 1. 11. 2022, ze dne 20. 10. 2022 a ze dne 3. 10. 2022). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozoval shora uvedená vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto jí vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení shora uvedených dlužných částek, přičemž náklady spojené s vymáháním v v každém jednotlivém případě činí 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaná dlužnou částku nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala, soud jí tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 098 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 550 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).