17 C 432/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 15. 9. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 19 473,05 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku s tím, že žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2021 poskytl spotřebitelský úvěr na zboží ve výši 20 034 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splácet ve 48 splátkách po 720 Kč, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 1. 2022, a to spolu s úrokem 25,24 % ročně a pojištěním 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobce mu proto účtoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky. Žalovaná se dále zavázala platit smluvní pokutu ve výši 124,56 Kč formou automatizovaných písemných upomínek. Žalobce od smlouvy odstoupil, s účinností ke dni 30. 6. 2022, dlužná částka k tomuto dni činila 23 078,05 Kč (z toho jistina 20 034 Kč, úrok 2.054,49 Kč, pojistné 265 Kč, náhrada nákladů za vymáhání 600 Kč a smluvní pokuta 124,56 Kč). Žalovaná nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 20 034 Kč s tím, že bude poskytnutou částku splácet splátkami po 720 Kč měsíčně, se splatností k 17. dni v měsíci, úroková sazba činí 25,24 % ročně. Výše pojistného činí 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Smluvní pokuta pro případ prodlení se splácením úvěru činí 0,1 % denně z částky v prodlení, náklady spojené s vymáháním činí 600 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy, všeobecných obchodních/úvěrových podmínek, sazebníku poplatků, odměn, sankcí a náhrad nákladů). Žalovaná uvedla, že pracuje pro [anonymizováno] [jméno] [příjmení], její měsíční příjem činí 30 000 Kč, na domácnost vynaloží měsíčně částku 3 000 Kč, za ostatní pravidelné finanční závazky 2 000 Kč, je svobodná, bezdětný (zjištěno z dotazníku žalované). Žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil a učinil úvěr splatným ke dni 30. 6. 2022, neboť žalovaná se ocitl v prodlení se splácením úvěru, k tomuto dni činila dlužná částka 23 078,05 Kč (zjištěno z odstoupení od úvěrové smlouvy) - z toho jistina činila 20 034 Kč, úroky činily 2 054,49 Kč, pojistné 265 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč a smluvní pokuta 124,56 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu žalované). Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení této částky (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 1. 9. 2022). 4. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 5. Dle ust. § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce a žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z., kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované částku ve výši 20 034 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 720 Kč. Žalovaná přitom v tomto vztahu vystupovala jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Na základě ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny. 7. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované pak soud dospěl k závěru, že tuto žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému prověřoval, a to zejména na základě sdělení žalované, že jeho příjmy činí 30 000 Kč a výdaje uvedl pouze ve výši 5 000 Kč, přičemž tyto výdaje zahrnují náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Žalobce dále sdělil, že do výdajů započítal také deklarovanou sumu ostatních pravidelných nákladů (ošacení, obuv, ostatní životní potřeby atd.), finanční závazky ověřené v registru SOLUS a splátku úvěru. Žalobce příjem deklarovaný klientem ověřil proti tabulce předpokládaných příjmů a nezjistil nekonzistenci i přes to, že žalobce požadoval po žalovaném doložit výši svého příjmu přiznáním k dani z příjmů právnických osob. Žalobce dále učinil dotaz do registru SOLUS (s negativním výsledkem), databázi ARES, CEE, katastru nemovitostí a insolvenčním rejstříku, kdy žalobce nezjistil žádné negativní skutečnosti, které by vzbuzovaly důvodnou pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet, a to zejména s ohledem na příjmy domácnosti žalovaného. 8. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, což vyplývá z výpisu z jeho úvěrového účtu, žalobce proto od smlouvy odstoupil dle ust. § 2001 o. z. a vyzval žalovanou k úhradě celé zbývající dosud nezaplacené části úvěru. Dlužná částka činila ke dni 30. 6. 2022 celkem 23 078,05 Kč a sestávala rovněž z úroků ve výši 2 054,49 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 124,56 Kč. Žalovaná dlužnou částku nijak nesporovala, přičemž výše dlužné částky vyplývá z výpisu z jejího úvěrového účtu (smluvní pokuta dle ust. § 2048 o. z. a pojištění byly ujednány ve smlouvě o úvěru). Jelikož žalovaný žalobci dosud žalovanou částku nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Splatnost dlužné částky vyplývá z oznámení o odstoupení od smlouvy. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Pro úplnost soud konstatuje, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů spojených s podáním ze dne 8. 12. 2022, neboť tvrzení o tom, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalobce, již měla být obsažena v žalobě. Celkové náklady žalobce ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobcem se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.