24 C 481/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 98 431 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalované poskytl zdravotní péči v rámci hospitalizace v obdobích od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. Žalovaná, jako státní příslušnice [země], nebyla dle zjištění žalobce pojištěna v rámci systému zdravotního pojištění v České republice, ani v domovském státě a ani nepředložila doklad o komerčním pojištění. Náklady na poskytnutou zdravotní péči proto byly žalované vyúčtovány za první žalované období hospitalizace od [datum] do [datum] fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum] na částku 50 396 Kč a za druhé žalované období hospitalizace od [datum] do [datum] fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum] na částku 48 035 Kč. Žalovaná tento svůj dluh vůči žalobci uznala dne [datum], sjednala si splátkový kalendář s měsíční splátkou ve výši 1 000 Kč počínaje [anonymizováno] [rok], avšak přes výzvu ničeho nezaplatila. Žalobce proto požaduje zaplacení celé dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední z faktur až do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobce poskytl žalované ([anonymizována tři slova]) zdravotní služby v průběhu její hospitalizace v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum], jejichž cenu (včetně konkrétního vymezení poskytnutých služeb) žalované vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou dne [datum] na částku 50 396 Kč za první období hospitalizace a fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou dne [datum] na částku 48 035 Kč za druhé období hospitalizace (zjištěno z faktur [číslo] včetně příloh). Žalovaná, nebyla ke dni [datum] pojištěna v rámci systému zdravotního pojištění v [obec] ani [země] ani neuvedla, že by byla pojištěna v rámci komerčního pojištění (zjištěno z ověření platnosti pojištění). Žalovaná daný dluh vůči žalobci písemně výslovně uznala co do důvodu a výše a zavázala se jej splácet ve splátkách ve výši 1 000 Kč s měsíční splatností počínaje [anonymizováno] [rok] pod ztrátou výhody splátek (zjištěno z uznání dluhu z [datum]). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení žalované částky (zjištěno z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum]). 5. Soud předně ve věci dovodil svou mezinárodní pravomoc, a to dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis) použitelné na řízení zahájená po [datum], dle něhož nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná žalobci uvedla, že má bydliště na adrese [adresa žalované] adrese také přebírala soudní zásilky. Soud proto dále vyšel z v tomto směru ustálené judikatury SDEU, jakož i na tuto problematiku stále aplikovatelné judikatury NS ČR (např. usnesení z 25. 6. 2014 sp. zn. 30 Nd 25/2014) stanovící, že pravomoc a příslušnost rozhodnout o žalobě směřující proti žalovanému, má členský stát, na jehož území se nacházelo poslední známé bydliště žalovaného, a to za situace, kdy soud provedl veškerá dostupná pátrání po faktickém pobytu žalovaného, ten se mu však nepodařilo zjistit, zároveň však nedisponoval žádnými průkaznými indiciemi, které by umožňovaly dojít k závěru, že žalovaný má současné bydliště mimo EU. Cílem citovaného nařízení EU je přitom mimo jiné umožnit žalobci snadno určit soud, u něhož může podat žalobu, jakož i umožnit žalovanému přiměřeně předvídat, u kterého soudu může být žalován. Smyslu nařízení se tedy nepříčí, pokud dle něj bude určena příslušnost i za situace, kdy žalovaný prokazatelně měl poslední známé bydliště na území státu EU (zde konkrétně na adrese uvedené v záhlaví v obvodu zdejšího soudu), změnu svého bydliště neoznámil, na této adrese přebírá soudní zásilky a nejsou žádné indicie osvědčující, že by měla bydlet mimo území EU. Zdejší soud proto uzavřel, že je ve věci mezinárodně příslušný dle posledního známého bydliště žalované ve smyslu čl. 4 bod 1, nařízení Brusel I bis. Místní příslušnost zdejšího soudu je dána dle § 84 a § 85 o.s.ř. 6. Po právní stránce soud věc dále posoudil podle § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle kterého se smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba (odst. 1). Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů (odst. 2). 7. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 9. V dané věci tak soud po provedeném dokazování uzavřel, že v řízení bylo dostatečným způsobem prokázáno, že žalobce poskytl žalované zdravotní péči dle § [číslo] o.z, když žalovaná byla v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] hospitalizována a žalobce (v rozsahu péče specifikované podrobně v příloze faktur [číslo]) poskytl žalované zdravotní péči. Vzhledem k tomu, že žalovaná nebyla zdravotně pojištěna, má povinnost hradit si poskytnuté zdravotní služby sama. Žalovaná nadto tento svůj dluh v celkové výši 98 431 Kč (za poskytnutí tam dle předmětných faktur identifikované zdravotní péče) vůči žalobci co do důvodu i výše písemně uznala ve smyslu § 2053 o.z., v řízení pak ani netvrdila, že by daný dluh v době uznání neexistoval. V řízení tak bylo prokázáno, že žalobce žalované zdravotní služby poskytl, žalovaná je tak povinna zaplatit jejich jí vyúčtovanou cenu, což však neučinila, přičemž neplněním splátkového kalendáře přišla o výhodu splátek. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti poslední dlužné faktury až do zaplacení. 10. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 922 Kč a 2 paušálních odměn nezastoupeného účastníka ve výši po 300 Kč (výzva k plnění a podání žaloby) podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. celkem 5 122 Kč. 11. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.