13 C 347/2024-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 18. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému dne 18. 4. 2023 poskytnuta částka 7 000 Kč a dále si žalovaný zažádal o navýšení zápůjčky o 3 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne 19. 4. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit i poplatek ve výši 3 250 Kč, to vše se splatností ke dni 18. 5. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně se po žalovaném domáhala i úhrady zákonných úroků z prodlení, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 10 000 Kč od 19. 5. 2023 do 25. 3. 2024 ve výši 3 110 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl i předžalobně upomenut.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, kdy alternativně navrhla, aby soud rozhodl tak, že je žalovaný povinen žalobkyni uhradit vše, co dle smlouvy o zápůjčce obdržel, a to včetně zákonných úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.5. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:6. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 18. 4. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta dne 18. 4. 2023 částka 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatek ve výši 2 275 Kč do dne 18. 5. 2023, přičemž žalovaný žalobkyni pro ověření jeho totožnosti uhradil dne 18. 5. 2023 částku 0,50 Kč (smlouva o zápůjčce ze dne 18. 4. 2023, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, výpis z účtu ze dne 18. 4. 2023). Žalovaný dále se žalobkyní uzavřel dne 19. 4. 2023 dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterého požádal o navýšení úvěru o další 3 000 Kč, kdy celková výše úvěru byla tedy navýšena na částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit za dané navýšení ještě poplatek ve výši 975 Kč, celkem tedy ve výši 3 250 Kč, a to do dne 18. 5. 2023 (dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 19. 4. 2023). Žalobkyně poskytla žalovanému navýšenou částku úvěru ve výši 3 000 Kč dne 19. 4. 2023 (výpis z účtu ze dne 19. 4. 2023). Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil, ačkoli byl opakovaně k úhradě upomínán (upomínky ze dne 25. 5. 2023, dne 1. 6. 2023, dne 8. 6. 2023, dne 17. 6. 2023 a dne 2. 7. 2023 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2024 včetně podacího lístku).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku v celkové výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy splatit spolu s poplatkem do dne 18. 5. 2023, což však porušil, kdy žalobkyni dne 18. 5. 2023 uhradil pouze částku 0,50 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky 9 999,50 Kč.17. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by ověřovala příjmy a výdaje žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Soud proto musel