18 C 45/2024-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o peněžité zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému částku 100 000 Kč. Zápůjčka měla být vrácena do , datum, . Účastníci sjednali fixní úrok z dlužné částky ve výši 30 000 Kč do doby sjednaného termínu vrácení zápůjčky. Pro případ prodlení sjednali účastníci úrok ve výši 19 % p. a. z dlužné částky. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 100 000 Kč, fixního úroku ve výši 30 000 Kč, smluveného úroku ve výši 19 % p. a. od , datum, , a rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ruské federace. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., která však otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a proto soud určil rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o peněžité zápůjčce. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že mu žalobkyně dne , datum, poskytla 100 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku žalobkyni do , datum, . Žalovaný se zavázal uhradit úrok ve výši 30 000 Kč. Za dobu, v níž bude žalovaný s vrácením zápůjčky v prodlení, se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 19 % p. a. ze zápůjčky (smlouva o peněžité zápůjčce ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho dluhu ze smlouvy o zápůjčce dopisem datovaným dne , datum, (předžalobní výzva k úhradě) a žalovanému odeslaným na adresu ze smlouvy (dodejka).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Pro Českou republiku je závazné nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). V souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení Řím I má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových právních vztahů, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím I. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 7 smlouvy o zápůjčce.7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o zápůjčce podle shora citovaného ustanovení § 2390 o. z., jelikož vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky a žalobkyně soudu prokázala, že dne , datum, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se je žalobkyni zavázal vrátit do , datum, spolu s úrokem ve sjednané výši. Žalovaný v řízení nárok žalobkyně nijak nerozporoval. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, příslušenství bylo přiznáno ode dne následujícího po sjednané splatnosti dluhu dle § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce v celkové výši 30 458 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 6 500 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:- částkou 18 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty 130 000 Kč činí 6 300 Kč,- částkou 900 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT),- a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny advokáta dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 158 Kč.10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění obou povinností uložených tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.