5 C 42/2023-135 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 17. 2. 2023 domáhal po žalovaném vydání movité věci označené ve výroku I rozsudku s tvrzením, že mu ji žalovaný neoprávněně zadržuje. Popsal přátelský, až intimní vztah mezi účastníky, trvající od podzimu 2017 do jara 2018, který se postupně rozvíjel a v jehož rámci žalobce věnoval žalovanému uvedenou sošku. Vztah mezi účastníky následně ochladl, žalovaný se počal vůči žalobci chovat nevhodně, proto žalobce dar odvolal a vyzval žalovaného k vrácení sošky. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobce vůbec nezná, žádnou darovací smlouvu s ním nikdy neuzavřel, o existenci či neexistenci v žalobě specifikované sošky mu není nic známo a žádnou takovou věc nikdy od nikoho neobdržel. Jediným účelem podané žaloby je opakovaná a neúspěšná snaha žalobce založit podjatost žalovaného, který byl ustanoven jako revizní znalec v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce je v tomto řízení 41. žalobcem a domáhá se v něm zvýšení hodnoty protiplnění uhrazené vytěsněným minoritním akcionářům [právnická osoba] a.s. V souvislosti s podáním této žaloby podal námitku podjatosti žalovaného, kterou odůvodnil právě tím, že se po žalovaném soudně domáhá vydání věci; posuzující soud jí nevyhověl s tím, že sama tato skutečnost o podjatosti nesvědčí, a navíc k ní není uváděn žádný důkaz. Svou obranu žalovaný ještě doplnil, kdy upozornil na organizovanou činnost větší skupiny osob, které mají eminentní zájem vyloučit žalovaného jako znalce v řízeních, v nichž je jako revizní znalec ustanoven. O tom svědčí korespondence a komentáře na internetu, obsahující pomluvy žalovaného. Žalovaný upozornil rovněž na to, že žalobce v žalobě neoznačil žádný důkaz dokládající vznik nároku na vrácení sošky a žaloba se jeví v souvislosti s výše uvedenými skutečnosti zjevně účelovou. 3. Z provedených důkazů soud zjistil pouze to, že žalobce zaslal žalovanému do jeho datové schránky dne 8. 2. 2023 dopis, v němž popisuje sošku uvedenou ve výroku rozsudku a vyzývá žalovaného k jejímu vrácení s ohledem na chování žalovaného a jeho nevděk. 4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný popíral nejen tvrzení žalobce, že se spolu znají a měli přátelský až intimní vztah, ale také tvrzení, že žalobce uvedenou movitou věc žalovanému kdykoliv v minulosti předal a že žalovaný jí i nadále disponuje, bylo na žalobci, aby svá veškerá sporná tvrzení prokázal. Žalobce ke svým tvrzením nabídl soudu pouze dva důkazy. Jedním z nich bylo prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 5. 2022, z něhož však soud mohl nanejvýše zjistit (a to jen v případě, že jde o skutečné prohlášení této osoby, neboť podpis na něm není úředně ověřen), že se tato osoba s žalobcem zná, žalovaného však nikdy neviděla, a o předmětné movité věci se v prohlášení nehovoří vůbec. Tento důkaz tak nebyl způsobilý prokázat žalobcovo tvrzení, že žalovanému předmětnou sošku daroval a sám o sobě nebyl způsobilý prokázat ani tvrzení, že se účastníci vůbec kdy viděli. Druhým důkazem je prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 28. 4. 2022, které je opatřeno ověřeným podpisem. Z něho plyne, že tato osoba měla znát oba účastníky, měla být informována žalobcem o rozpadu jejich vztahu, o předmětné sošce či jejím darování žalovanému se však nijak nevyjadřuje. Protože žalovaný popřel, že by tuto osobu znal, nabídl žalobce soudu důkaz svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení]. Soud tento důkaz jako zcela nadbytečný zamítl, protože uvedený svědek by se mohl vyjadřovat nanejvýše k tvrzení, že se účastníci znali (a s ohledem na dále zjištěné skutečnosti má o tom soud značné pochybnosti); nebyl by však schopen prokázat tvrzení žalobce, že daroval žalovanému předmětnou sošku. 5. Žalovaný navrhl soudu provést důkazy, které mají svědčit o motivaci žalobce k podání této žaloby. Soud zjistil z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. [spisová značka], že žalovaný byl ustanoven revizním znalcem ve věci žaloby, kterou se 315 žalobců domáhá po dvou žalovaných dorovnání protiplnění do výše přiměřené hodnoty. Žalobce je 41. žalobcem v této věci. Usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2023 bylo rozhodnuto o tom, že žalovaný není vyloučen z vypracování znaleckého posudku, kdy námitku podjatosti podal žalobce. Rozhodnutí odůvodnil tím, že časová souslednost datových zpráv založených samotným znalcem, podání předmětné žaloby o vydání věci a námitka podjatosti svědčí o účelovém postupu žalobce. Poukázal rovněž na to, že žalovaný svá negativní tvrzení o tom, že žalobce vůbec nezná, nemůže nijak prokázat. 6. Ostatní provedené důkazy potom soud již pro nadbytečnost nehodnotil. 7. Skutkový závěr soudu je tedy takový, že žalobce neprokázal své tvrzení o tom, že by se účastníci vůbec znali, ale i pokud by tuto skutečnost prokázal, žádný z navržených a provedených důkazů neprokazuje jeho tvrzení, že žalovanému v minulosti předal předmětnou sošku a ten ji zadržuje. 8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 9. Podle § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. 10. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 11. Za situace, kdy žalobce navrženými důkazy neprokázal svá tvrzení (nesplnil povinnost označit důkazy k prokázání tvrzení dle § 120 odst. 1 o. s. ř.), vyzval jej soud podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tak učinil. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10, dovodil, že„ procesní poučení podle § 118a o. s. ř. není obecným poučením o procesní povinnosti účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat potřebné důkazy, ale je konkrétním poučením soudu o povinnosti účastníka tvrdit a prokazovat ty skutkové okolnosti, které z hlediska hypotézy použité hmotněprávní normy mohou účastníkovi přivodit příznivé rozhodnutí ve věci. Ustanovení § 118a o. s. ř. tedy slouží k tomu, aby soud mohl získat dostačující podklad pro vydání rozhodnutí ve věci – úplná skutková tvrzení, pokud dospěje k závěru, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je vylíčil neúplně. Z ust. 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyplývá, že soud je povinen dbát na to, aby důkaznímu řízení předcházelo úplné vylíčení právně významných skutečností. Vzhledem k břemenu tvrzení je proto důležité, aby soud účastníku sdělil svůj závěr o neúplnosti skutkových tvrzení, vyložil mu, v čem tato neúplnost spočívá, a umožnil mu jeho tvrzení doplnit. Nelze připustit, aby soud nedal účastníkovi možnost chybějící skutečnosti vysvětlit nebo doplnit. Pouze v případě, že účastník i přes poučení soudu požadované skutečnosti nedoplnil, může soud prohlásit, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Citovaná ustanovení dále rovněž slouží k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu, což je jedna z významných zásad, na nichž stojí soudní proces“. 12. Žalobce na výzvu soudu k označení důkazů prokazujících jeho tvrzení o tom, že žalovaný mu neprávem zadržuje darovanou sošku, uvedl, že toto své tvrzení o darování sošky žalovanému nemá čím prokázat, neboť u toho nikdo jiný nebyl. Za této situace soud žalobce poučil o tom, že neunesl své důkazní břemeno a poučil ho o následcích nesplnění výzvy; žalobce však na žalobě i přes uvedené poučení trval. Protože žalobce neunesl důkazní břemeno, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen vyhláška), kterými jsou převzetí zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, dvě písemná vyjádření k žalobě – § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky a účast u jednání soudu – § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, a dále 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Celkové náklady žalovaného ve výši 8 712 Kč (zahrnující podle § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).