7 C 109/2023-18 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky shora uvedené spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. B0004000225001781, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 27. 1. 2022 úvěr ve výši 5 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původní věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Poskytnutý úvěr měl být splacen nejpozději dne 26. 2. 2022. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Žalovaný poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, přičemž žalovaný na toto nereagoval a ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se meritorně nevyjádřil. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 27. 1. 2022 poskytla žalobkyně žalovanému částku 5 000 Kč, které měl žalovaný vrátit do 26. 2. 2022, a to včetně poplatku za poskytnutí částky ve výši 5 460,50 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru, VOP, výpisem z účtu). Žalovaný odeslal verifikační SMS zprávu s unikátním kódem„ 117383“, který nahradil vlastnoruční podpis žalovaného, a zároveň ověřil jeho identitu, přičemž zadáním kódu vstoupila smlouva v účinnost. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána původním věřitelem pomocí lustrace ve veřejně dostupných databázích, a to ISIR, CEE, CRKI, EUCB, přičemž nebyl zjištěn žádný negativní poznatek. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. 6. 2023). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou a podacího archu ze dne 29. 6. 2023). 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 5. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 6. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., o.z. Tím, že bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku včetně sjednaného poplatku vrátit sjednaným způsobem, což však neučinil. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 460,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 8. Lhůty ke splnění povinnosti byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.