11 C 240/2024-57 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 31 597 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jako nájemce uzavřela s žalovanou jako podnájemcem dne 15. 3. 2024 podnájemní smlouvu č. , hodnota, . Na základě podnájemní smlouvy žalobkyně přenechala žalované k dočasnému užívání (a to od 15. 3. 2024 do 28. 2. 2025) byt č. 1292/502 na adrese , adresa, , a žalovaná se za to zavázala platit měsíčně sjednané podnájemné ve výši 19 500 Kč, zálohové platby za služby ve výši 4 728 Kč a poplatek za pojištění a asistence 369 Kč. Žalovaná nehradila podnájemné, zálohy a poplatky řádně a včas a vznikl jí tak dluh ve výši žalované částky. Žalované dále s ohledem na neplnění jejích platebních povinností vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokuty dle čl. 9.1. obchodních podmínek podnájemní smlouvy za prodlení s dvěma peněžitými povinnostmi, ve výši 3 000 Kč a 4 000 Kč. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku 31 597 Kč, kterou neuhradila ani na předžalobní výzvu ze dne 17. 6. 2024 zasílanou žalované téhož dne.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím svého spoludlužníka pana , Anonymizováno, tak, že nárok neuznala, neboť hlavním dlužníkem z podnájemní smlouvy byl pan , jméno FO, , který se společností tyto dluhy řeší.3. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaná je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 5 má pravomoc věc projednat český soud, neboť žalovaný má bydliště v České republice.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise došel soud ke skutkovému závěru:Žalobkyně uzavřela s žalovanou podnájemní smlouvu na dobu určitou od 15. 3. 2024 do 28. 2. 2025. Žalovaná se zavázala spolu s druhým nájemcem panem , Anonymizováno, za podnájem bytu č. 1292/502 na adrese , adresa, , platit měsíčně podnájemné ve výši 19 500 Kč, zálohy na služby ve výši 4 728 Kč a doplňkové služby ve výši 369 Kč (zjištěno z podnájemní smlouvy č. , hodnota, ). Žalovaná tyto platby na červen 2024 neuhradila (zjištěno z rozepsaného přehledu dlužných částek). Dle čl. 9.1 obchodních podmínek, nezaplatí-li podnajímající strana společnosti jakákoliv peněžitá plnění dle podnájemní smlouvy od 5 dnů do 19 dnů po jejich splatnosti, je povinna zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 300 Kč denně, a to za každý, byť i jen započatý den prodlení. Dle čl. 7. 5. obchodních podmínek, uzavře-li podnájemní smlouvu se společností více osob, stanou se společnou podnajímající stranou bytu; společnou podnajímající stranou bytu se stane i osoba, která se souhlasem účastníků přistoupí k podnájemní smlouvě. Veškeré osoby na straně podnajímající strany jsou zavázány společně a nerozdílně k plnění všech povinností z podnájemní smlouvy (zjištěno z obchodních podmínek žalobkyně). Žalované vznikl dluh ve výši 19 500 Kč na nájemném a 4 728 Kč na zálohách na služby, 369 Kč na poplatku za doplňkové služby a 3 000 Kč a 4 000 Kč na smluvní pokutě, který neuhradila ani přes předžalobní výzvu (zjištěno z obratové historie, z rozepsaného přehledu dlužných položek a z předžalobní výzvy včetně podacího archu ze dne 17. 6. 2024).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 1 se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Účastníci podřídili podnájemní smlouvu právu českému, konkrétně zejména zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (dále jako „o. z.“), jak plyne z čl. 11.1 závěrečných ustanovení podnájemní smlouvy.7. Žalobkyně a žalovaná uzavřeli podnájemní smlouvu podle § 2274 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná se zavázala za užívání bytové jednotky hradit žalobkyni podnájemné ve výši 19 500 Kč a zálohy na služby ve výši 4 728 Kč a poplatek za služby ve výši 369 Kč. Žalovaná celkem zůstala na podnájemném za měsíc červen 2024 dlužna částku 3 604,27 Kč, soud mu proto tuto povinnost uložil, a to včetně smluvní pokuty podle § 2048 o. z., kterou žalobkyně požadovala ve výši 3 000 Kč a 4 000 Kč, když žalovaná se ocitla v prodlení s hrazením dvou peněžitých plateb – podnájemného a záloh na služby (viz čl. 9.1 obchodních podmínek žalobkyně, které tvořily nedílnou součást podnájemní smlouvy).8. Pokud žalovaná namítala, že primárním dlužníkem z podnájemní smlouvy je pan , jméno FO, , který s žalobkyní dluhy řeší, v čl. 7. 5. obchodních podmínek podnájemní smlouvy bylo sjednáno, že oba podnájemci jsou zavázáni společně a nerozdílně dle § 1872 odst. 1 o. z. Toto ujednání opravňuje žalobkyni k tomu, aby dluhy z podnájemní smlouvy požadovala po kterémkoliv z dlužníků, a to i v plné výši.9. Pasivní solidarita na straně žalované pak ale znamená, že pokud jeden z dlužníků plnil věřiteli, dochází současně k zániku povinnosti druhého dlužníka v tomto rozsahu věřiteli plnit. Jednoduše řečeno, plněním jednoho z dlužníků zaniká povinnost druhého dlužníka v témže rozsahu.10. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, přičemž o příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 442 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 264 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši žalované částky sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.12. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.