11 C 337/2022-245 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 24. 10. 2022 domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne 25. 4. 2004 ve městě Reno v Nevadě ve Spojených státech amerických. Návrh odůvodnila tím, že manželství, které manželé uzavřeli po narození syna, , jméno FO, dne , datum, , nikdy nebylo idylické, často docházelo ke konfliktům. Situace vygradovala v roce 2005, kdy doma zasahovala policie a manžel dostal soudní zákaz přibližování se k ní i synovi. Manželka od roku 2005 žije se synem v České republice. Manžel syna několikrát v tuzemsku navštívil, s rozvodem však nikdy nesouhlasil. Manželka čekala s podáním návrhu do synovy zletilosti, bála se, že jinak by manžel synovi dělal problémy. Manželé spolu nežijí již od roku 2005, jejich manželství je trvale a hluboce rozvráceno, v žádném ohledu neplní svou úlohu. O obnovu soužití manželka zájem nemá a předpokládá, že manžel také ne.2. Manželovi byl ustanoven v průběhu řízení v souladu s ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovník, když se soudu nepodařilo doručit jeho osobě žalobu a předvolání na adresu známou v zahraničí. Z průběhu řízení však vyplynulo, že o návrhu na rozvod byl informován a jedině na jeho popud muselo být zřejmě obnoveno řízení o rozvod v Kalifornii. Opatrovník na základě postupu žalovaného v Kalifornii uvedl, že nemá námitek, pokud manželství bude rozvedeno.3. Dne 8. 12. 2023 informoval advokát , jméno FO, soud e-mailem, že manželství manželů bylo v Kalifornii rozvedeno dne 28. 8. 2023. Zaslal soudu též formulářové rozhodnutí, z něhož ale nebylo zřejmé, zda tvrzený rozsudek nabyl právní moci.4. Soud v prvé řadě zkoumal svou mezinárodní příslušnost, jakož i otázku rozhodného práva. Otázka pravomoci soudu v tomto případě v důsledku absence úpravy dvoustrannou mezinárodní smlouvou podléhá Nařízení Rady (ES) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Brusel II ter), článku 3 písm. a) bodu v), podle něhož je ve věcech rozvodu příslušný soud toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu. Manželka, česká státní občanka, bydlí již od roku 2005 v České republice. Je proto dána mezinárodní příslušnost českého soudu. Místní příslušnost je dána § 383 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle manželčina bydliště.5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.6. Soud zjistil z provedeného dokazování následující skutkový stav:7. Manželství bylo uzavřeno dne 25. 4. 2004 v Renu v Nevadě (prokázáno oddacím listem ze dne 25. 4. 2004 vydaným úřadem Městské části města Brna – Brno-střed, a z certifikátu o uzavření manželství č. , Anonymizováno, ).8. Dne 28. 8. 2023 vydal Vrchní soud okresu San Francisco (San Francisco County Superior Court) na návrh manžela rozsudek, jímž rozvedl manželství manželů. V bodu 2 formulářového rozsudku je zaškrtnuto, že přítomen jednání byl manžel a jeho právní zástupce, u manželky takové značení chybí. Dále je v bodu 3 formuláře zaškrtnuto pole, z nějž se podává, že žalobkyně se účastnila jednání v řízení o rozvod dne 28. 4. 2005. Přílohou formuláře je i rozhodnutí o tom, že finanční prostředky z penzijního svěřenského fondu náležejí manželovi (prokázáno formulářem č. , Anonymizováno, ze dne 28. 8. 2023).9. Sňatek byl uzavřen kvůli narození syna. Po svatbě se chování manžela změnilo, když byl synovi jeden rok, doma zasahovala policie. Manžel dostal zákaz se k manželce a synovi přiblížit, to však bylo jen dočasné, manželka setrvat ve vztahu nechtěla, tak se synem odjela do České republiky. Ještě před jejich odjezdem podal manžel návrh na rozvod, nicméně dle přesvědčení manželky nikoliv s reálným úmyslem se rozvést, manželství u prvního jednání nebylo rozvedeno. Advokát, který ji v roce 2005 zastupoval na prvním (a jediném) jednání před soudem v řízení o rozvod, po ní chtěl další peníze, což manželka neměla, a tak advokát vypověděl smlouvu o zastupování. K ukončení společné domácnosti s manželem tedy došlo před 20 lety. Manžel jezdil za synem cca jednou ročně na dva týdny, vždy ho mohl vidět, nejprve za asistence, pak na veřejném místě. Z amerického soudu manželka nedostala žádné předvolání k jednání, rozsudek sanfranciského soudu jí poslal manžel, žádného jednání se zúčastnit nemohla (prokázáno výslechem manželky).10. Soud nemá za prokázané, že manželství je pravomocně rozvedeno rozsudkem Vrchního soudu okresu San Francisco č. , Anonymizováno, ze dne 28. 8. 2023, jelikož má pochybnosti o tom, že bylo dodrženo právo na spravedlivý proces manželky, konkrétně právo účastnit se řízení, jehož je stranou. Z provedeného dokazování neplyne, že by byla manželka obeznámena s tím, že je nařízeno jednání ve věci, ani jí ze strany sanfranciského soudu nebyl rozsudek doručen. V průběhu soudního řízení se nepodařilo soudu přes vyvinutou snahu obstarat sanfranciský rozsudek s apostilou. Je tedy dána významná pochybnost o tom, zda by byl s ohledem na § 15 odst. 1 písm. d) zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, sanfranciský rozsudek uznán Nejvyšším soudem, protože provedené dokazování svědčí o tom, že manželce byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení. Z uvedené listiny jako důkazu tedy soud vyvodil pouze ten skutkový závěr, že manžel měl a má zájem na rozvodu, neboť sám návrh ve Spojených státech amerických podal.11. Výpověď manželky hodnotí soud jako věrohodnou, shodující se s obsahem listinných důkazů.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že všechny zákonné podmínky rozvodu manželství dle § 755 o. z. byly splněny. Manželé spolu 20 let nevedou domácnost, nemají žádný vztah, a jejich jediný syn je již zletilý. Je patrné, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno, a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželka uvedla svou vůli se rozvést výslovně, manželovu vůli lze důvodně předpokládat. Soud proto výrokem I. rozsudku manželství manželů rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud shledal jednak v tom, že manželství bylo od počátku dysfunkční k důvodu patologického chování manžela, a na trvalost rozvratu lze usuzovat z toho, že manželům se za posledních 20 let nepodařilo rozpory mezi sebou překonat.13. Soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 23 z. ř. s.