13 C 203/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 9. 6. 2025 zaslala žalovanému jako zápůjčku částku 12 000 Kč na jeho bankovní účet, což žalovaný následně výslovně uznal v písemné komunikaci účastníků. Ačkoli žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě zápůjčky, žalovaný jí ničeho nevrátil. Žalobkyně dále odmítla tvrzení žalovaného, že zápůjčka ve výši 12 000 Kč byla vyrovnána prostřednictvím kauce na městský byt. Žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou požadoval k úhradě svého dluhu v , Anonymizováno, , kdy žalovaný následně tuto zápůjčku vůči žalobkyni uznal ve své zprávě. Tato zápůjčka nijak nesouvisí s kaucí na městský byt. Kauci ve výši 25 000 Kč hradila výhradně žalobkyně, kdy se žalovaný na úhradě kauce nepodílel. Jedná se tedy o dvě zcela oddělené finanční transakce. Kauce na byt nebyla nikdy prostředkem k úhradě zápůjčky 12 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyni byla tato částka uhrazena v srpnu 2025, kdy po rozchodu účastníků byla mezi nimi domluva, že se zruší žádost o městský byt v , Anonymizováno, a že se z kauce 25 000 Kč, kterou hradil žalovaný, uhradí dluh. Žalobkyně poté žádost bez vědomí žalovaného zrušila a částku si celou ponechala, čímž žalovaný považoval dluh za vyrovnaný. Žádost o byt se podávala v srpnu 2024 a kauci 25 000 Kč žalovaný žalobkyni předal v hotovosti, kdy si ji žalobkyně vložila na svůj účet a kauci z něho odeslala, neboť žalovaný v dané době neměl svůj účet a kauci nebylo možno uhradit v hotovosti.3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Žalobkyně žalovanému dne 9. 6. 2025 zaslala na jeho účet částku 12 000 Kč (výpis účtu žalobkyně).5. Dne 19. 6. 2025 zaslal žalovaný žalobkyni SMS zprávu, v níž mimo jiné uvedl, že mu žalobkyně půjčila 12 000 Kč a dále uvedl, že tuto částku žalobkyni vrátí o víkendu (SMS komunikace účastníků, komunikace účastníků z 19. 6. 2025).6. Žalobkyně dne 16. 7. 2025 vyzvala žalovaného k vrácení zápůjčky ve výši 12 000 Kč nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy, přičemž ta byla žalovanému doručena dne 16. 7. 2025 (výzva k úhradě včetně doručenky).7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci (e-mailová komunikace s úřadem).8. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na doplnění dokazování listinami: předávací protokol o převzetí vozidla do opravy, oznámení o vzniku pohledávky z protiprávního jednání dlužníka ze dne 11. 6. 2025, podnět věřitele insolvenčnímu soudu ze dne 22. 10. 2025 a vyjádření žalovaného zaslané Policii České republiky, jelikož má za to, že tyto důkazy nejsou relevantní pro prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci.9. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, které zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu.10. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 9. 6. 2025 částku 12 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni nevrátil ani ve lhůtě, kterou mu žalobkyně k tomuto určila.11. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla v ústní podobě uzavřena smlouva o zápůjčka dle § 2390 o. z., na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 9. 6. 2025 na účet žalovaného částku 12 000 Kč. Z komunikace účastníků bylo prokázáno, že i žalovaný tuto částku považoval za zápůjčku, kterou žalobkyni přislíbil vrátit během června 2025 (víkend po 19. 6. 2025). Žalobkyně následně dne 16. 7. 2025 vyzvala žalovaného k vrácení zápůjčky ve lhůtě 14 dnů od doručení této výzvy, tj. ve lhůtě do 30. 7. 2025, nicméně žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný, ačkoli byl soudem vyzván, neprokázal ničeho k tomu, že by žalobkyni zápůjčku ve výši 12 000 Kč vrátil či že by žalobkyni poskytl částku 25 000 Kč v hotovosti na úhradu kauce za městský byt v , Anonymizováno, s tím, že mezi účastníky měla být domluva o tom, že jakmile se žalobkyni kauce 25 000 Kč vrátí zpět po zrušení žádosti o tento městský byt, žalobkyně si tuto částku ponechá a bude z ní uhrazena předmětná zápůjčka žalovanému. Žalovaný naopak uvedl, že nemá žádné návrhy na doplnění dokazování. Z uvedeného tedy soud uzavřel, že žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč poskytla a když jí žalovaný částku nevrátil zpět v době, kterou sám uvedl, žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení zápůjčky, kdy mu určila datum splatnosti zápůjčky. Žalovaný však žalobkyni zápůjčku ve lhůtě do 30. 7. 2025, ani později, nevrátil. Vzhledem k uvedenému soud žalobě vyhověl, kdy žalobkyni vedle jistiny dále přísluší dle § 1970 o. z. příslušenství pohledávky spočívající v úroku z prodlení ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., od dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky, tj. od 31. 7. 2025.14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 200 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů (výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření žalobkyně ze dne 18. 9. 2025 a účast při jednání dne 24. 11. 2025) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a c) uvedené vyhlášky.15. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.