17 C 116/2025-59 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala žalované poskytnout úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a VII smlouvy v pravidelných denních splátkách. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené ČNB; nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provide, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 66 333 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalobkyní. Úvěr byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne 2. 4. 2024 ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne, žalovaná se prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalované ve vztahu k žalobkyni vznikl nesplacený dluh v celkové výši 17 956,30 Kč, kdy žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 7 982,95 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 147,31 Kč, smluvního úroku ve výši 9 673,04 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 153 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, navrhla žalobkyně, aby byl nárok v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně doložila výpis z běžného účtu žalovaného opatřeného od společnosti Kontomatik, která disponuje licencí pro přístup k osobním bankovním údajům.3. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 8. 8. 2025 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přičemž v této se zavázala žalované poskytnout částku až 80 000 Kč (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, ). Totožnost účtu žalované byla ověřena a autorizována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (autorizace ověření totožnosti, BankID výpis, vyjádření společnosti , právnická osoba, z , datum, ). Žalobkyně stanovila výši pravidelných měsíčních výdajů na půjčky žalované 20 000 Kč, pravidelných výdajů na bydlení ve výši 15 000 Kč, dalších zbytných výdajů ve výši 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, výši měsíčního příjmu 66 300 Kč; jako disponsibilní příjem uvedla 35 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, identifikační číslo případu 249 32 631, obecné principy a posuzování a filozofie žalobkyně, identifikované příjmy žalované). Dne 2. 4. 2024 žalobkyně vyplatila žalované částku 8 000 Kč (Přehled bankovních transakcí vyplacených žalobkyní žalované, vyjádření společnosti , Anonymizováno, z 27. 2. 2025 včetně výpisu z běžného účtu žalované za období 1. 4. 2024–30. 4. 2024). Dne , datum, žalobkyně žalovanou informovala, že neuhradila závazky po splatnosti v celkové výši 18 084,12 Kč, kdy nejstarší neuhrazená splátka je 91 dní po splatnosti. Celková dlužná částka ve výši je tak splatná v celé výši (oznámení učiněné žalobkyní žalované o prodlení v délce 91 dnů splněním dlužné částky 18 084,12 Kč). Dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 18 084,12 Kč do tří dnů, s upozorněním, že ve věci je připravována žaloba (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož data).7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od společnosti , Anonymizováno, za období od 2. 4. 2023 do 31. 3. 2024 soud zjistil, že v daném období žalobkyně prokazatelně hradila splátky dříve poskytnutých úvěrů (viz platby , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, atd.), jakož i čerpala úvěry od jiných společností (např. dne , datum, ve výši 100 000 Kč).8. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni uhradila částku 17,05 Kč, kdy tuto skutečnost v žalobě uvedla sama žalobkyně. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy údaje, které vzala žalobkyně za zjištěné, nekorespondují s výpisem z běžného účtu žalované, a to jak na straně příjmové tak výdajové.9. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.10. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018