17 C 214/2025-22 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky ve výši 10 000 Kč žalované; žalovaná úvěr v datech splatnosti nevrátila. Vyjma jistiny žalobkyně rovněž požadovala uhrazení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč Kč a úroku ve výši 295,89 Kč a příslušenství žalované částky. Stran posuzování úvěruschopnosti byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, kdy na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.2. K výzvě soudu, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované a doložení důkazů prokazujících tyto skutečnosti, žalobkyně žádná konkrétní tvrzení ani důkazy nedoplnila.3. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne , datum, omluvila, soud proto neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, byť byla řádně předvolána, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva na poskytnutí částky 10 000 Kč s tím, že úroková sazba činila 36 % ročně a celková výše poplatku za sjednání úvěru činila 2 100,06 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, F/, Anonymizováno, ze dne , datum, ). V případě překročení doby splatnosti bylo ujednáno, že celková částka, kterou je třeba zaplatit činí 14 496 Kč (formulář pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). Dne , datum, byla částka ve výši 10 000 Kč poukázána právním předchůdcem žalobkyně na účet žalované (potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, ). Majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, na nějž byla poukázána platba právním předchůdcem žalobkyně je žalovaná (informace vlastníkovi bankovního účtu). Pohledávka za žalovanou byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru, a to s ohledem na prodlení s placením jednotlivých splátek. Žalovanou vyzvala nechť částku uhradí do tří dnů (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož data).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 10 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně neuhradila ničeho. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy právní předchůdce žalobkyně vycházel toliko z údajů obsažených ve veřejně dostupných databázích, avšak příjmy ani výdaje žalované nijak nezjišťoval, ani neověřoval.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.17. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalované tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně posuzoval schopnost žalované splácet pouze nahlédnutím do externích registrů (ISIR, RKI, SOLUS, CRIBIS), případně na základě neověřeného sdělení žalované. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odborno