17 C 386/2025-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za dodávky elektřiny dodané na základě smlouvy o dodávce elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 7 713 Kč se splatností dne 7. 8. 2024, fakturu znějící na částku 3 404,03 Kč se splatností dne 30. 4. 2024 a dále fakturu, kde byla žalované vyúčtována smluvní pokuta ve výši 8 000 Kč se splatností dne 19. 8. 2024, a dále žalobkyně požadovala 240 Kč za odeslanou upomínku, v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy o dodávce elektřiny. Žalovaná na svůj dluh už ničeho neuhradila, a to ani přes upomínky žalobkyně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státním příslušníkem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 19 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť účastníci uzavřeli ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně dohodu o příslušnosti českých soudů, přičemž v době uzavření smlouvy měla žalobkyně sídlo a žalovaný bydliště (pro účely nařízení oba měli bydliště, viz čl. 62 a 63 nařízení) v témže členském státě (České republice).4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny č. 0203948851, na základě které se žalované zavázala dodávat elektřinu a zajistit distribuci do odběrného místa na adrese , adresa, , za což se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni smluvní cenu za dodávku elektřiny a distribuční služby. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny žalobkyně (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. 0203948851). Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se řídil energetickým zákonem a občanským zákoníkem. Za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby byla žalobkyně oprávněna účtovat poplatek ve výši 240 Kč (všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny).6. Dodanou elektřinu za období od 11. 4. 2024 do 18. 7. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalované konečným vyúčtováním splatným dne 7. 8. 2024 znějícím na částku ve výši 7 713 Kč (vyúčtování č. 2429375652). Dodanou elektřinu za období od 7. 3. 2024 do 10. 4. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalované konečným vyúčtováním splatným dne 30. 4. 2024 znějícím na částku ve výši 3 404,03 Kč (vyúčtování č. 2414684256). Žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy, a to vyúčtováním č. 2430207246 se splatností dne 19. 8. 2024 (prokázáno vyúčtováním č. 2430207246).7. Žalovaná se v době trvání smluvního vztahu s žalobkyní dostávala opakovaně do prodlení s hrazením stanovených záloh, žalobkyně jí proto vyzvala k jejich zaplacení upomínkou ze dne 28. 5. 2024 (upomínka). Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, žalobkyně v upomínce ze dne 28. 5. 2024 odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 19 357,03 Kč (odstoupení od smlouvy). Žalovaná ničeho neuhradila, a proto byla k zaplacení vyzvána předžalobním dopisem, který byl žalované odeslán dne 22. 3. 2025 (předžalobní upomínka a podací lístek).8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:9. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně.10. Podle § 50 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.11. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 odst. 1 energetického zákona, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná se zavázala za dodávky hradit sjednanou vyúčtovanou cenu, což však neučinila. Žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě nezaplacených vyúčtování za odebranou elektřinu. Žalobkyni vzniklo právo požadovat poplatek za odeslané upomínky ve sjednané výši 240 Kč za upomínku. Strany si navíc sjednaly smluvní pokutu, kterou žalobkyně vyúčtovala za předčasné ukončení smlouvy. Žádnou z těchto skutečností ani výši dlužné částky žalovaná v řízení nesporovala. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila a žalobkyni vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, úrok z prodlení přiznal žalobkyni ode dne následujícího po splatnosti dlužné faktury až do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení složenou z částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), paušální náhrady hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhradu za 21 % DPH ve výši 420 Kč § 137 odst. 3 o. s. ř.13. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.