17 C 419/2025-119 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi společností žalobkyní a žalovaným došlo dne 21. 2. 2025 k uzavření smlouvy úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí ověřovala schopnost žalovaného úvěr získat a splácet. Žalovaný mu za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdce žalobkyně si dále také vyžádal informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému dne 21. 2. 2025 peněžní prostředky ve výši 64 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 78,07 % na celou dobu řádného splácení úvěru. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých peněžních prostředků, úroků se žalovaný zavázal uhradit v 48 měsíčních splátkách po 4 987 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vznikla mu tak povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku podání žaloby ničeho neuhradil. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 76 448,38 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od 27. 5. 2025 do dne podání žaloby ve výši 10 703 Kč, úroků ve výši 78,07 % ročně z částky 64 000 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení; za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 20.06.2025) žalobce v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.00 % ročně a dále úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 833 Kč. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o příjmech a výpisů z veřejných rejstříků (SOLUS, NRKI, ISIR).3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně ověřovala především výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 16. 12. 2025, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 2. 2025 uzavřena smlouva o úvěru, výše úvěru činila 64 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 210 048 Kč (smlouva o úvěru číslo , hodnota, ). Dne 21. 2. 2025 byla částka 64 000 Kč připsána na účet číslo žalovaného (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný se přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr (přihláška žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr, dokumenty k pojištění). Žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z údaje o příjmu 28 000 Kč a výdajů ve výši 10 868 Kč, a to životní minimum ve výši 4 860 Kč + bydlení 6 008 Kč + rezerva 1 000 Kč (formulář hodnocení klienta). Žalovaný byl ověřen v registru SOLUS bez zjištění (ověření v registru Solus). Žalovaný byl ověřen v registru NRKI, kde je uvedeno devět žádostí u finančních institucí; žalovaný je tak v kategorii V, na škále I – VI, kdy VI je hodnocena jako nejvíce riziková. Expozice žalovaného je uvedena ve výši 1 263 181 Kč, kdy se jedná o součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce v roli žadatele a spolužadatele; žalovaný je tak v kategorii III, na škále I –IV, kdy IV je hodnocena jako nejvíce riziková. V části limit je uvedena částka 200 000 Kč; žalovaný je tak v kategorii III, na škále I –IV, kdy IV je hodnocena jako nejvíce riziková. V části dluh po splatnosti je uvedena částka 11 622 Kč (ověření v registru NRKI žalovaného). Žalovaný doložil pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, . ve výši cca 30 000 Kč (doklady vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného). Žalovaný neuhradil ani jednu splátku úvěru (karta klienta). Žalovaná byl vyzván k zaplacení splátek po splatnosti a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 4. 2025). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby; výzva byla žalovanému odeslána dne 22. 9. 2025 (předžalobní výzva včetně podacího archu k předžalobní výzvě).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové 64 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalovaného. Nadto i ze samotného výpisu z registru NRKI, který doložila žalobkyně se podává, že riziko, že žalovaný nebude úvěr řádně splácet je vysoké. S tím pak koresponduje skutečnost, že žalovaný neuhradil ani jednu splátku.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společno