21 C 42/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se návrhem podaným u zdejšího soudu dne 11. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Jelikož žalovaný oznámil žalobkyni, že se stal vlastníkem televizního přijímače a splnil tak dne 1. 8. 2021 oznamovací povinnost, vznikla mu povinnost platit dle uvedeného zákona televizní poplatek ve stanovené výši. Za měsíc červen 2024 až listopad 2024 žalovaný dluží televizní poplatek v sazbě 135 Kč za každý měsíc. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu zástupce žalobkyně. Žalobkyně požadovala i kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 10. 15. 2025 ve výši 73 Kč.Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zjistila, že žalovaný je od srpna 2021 veden v evidenci jako poplatník televizního poplatku na základě tiskopisu „Přihlášení televizního poplatníka“. Dle předpisu plateb byl žalovaný povinen platit za televizní přijímač poplatek 135 Kč měsíčně, splatný do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván naposledy upomínkou ze dne 27. 11. 2024. Žalovaný neměl dle sdělení Ministerstva vnitra na území České republiky nikdy evidovaný trvalý pobyt, je pouze registrován jako občan EU.Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, dle kterého nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, od rozhlasového a televizního poplatku jsou osvobozeni cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.Žalovanému nebylo dle zprávy Ministerstva vnitra na území České republiky nikdy uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu, na území České republiky je pouze registrován jako občan EU. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že v rozhodném období byl žalovaný osvobozen od poplatku dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, a žalobkyně nemá na televizní poplatek nárok, a proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by měl procesně úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu nákladů řízení, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.