21 EVC 4/2024-80 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala vydání evropského platebního rozkazu, na základě kterého by byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 620 EUR s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě. Ve věci byl dne 13. 1. 2025 vydán evropský platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit, a proto zdejší soud usnesením ze dne 14. 5. 2025, č. j. , spisová značka, , vydaný evropský platební rozkaz zrušil.2. Vzhledem k tomu, že v řízení je přítomen mezinárodní prvek, protože žalovaná byla označena jako zahraniční osoba se sídlem ve Spolkové republice Německo, zabýval se soud nejprve svou mezinárodní příslušností. Strany uzavřely smlouvu o přepravě zásilky za úplatu, kdy místo převzetí zásilky bylo na adrese , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Místo dodání bylo na adrese , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Na základě těchto skutečností se na daný právní vztah uplatní Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (dále jen „CMR“), neboť podle čl. 31 odst. 1 písm. b) této Úmluvy může žalobce vést spory vzniklé z přepravy podléhající CMR u soudů státu, na jehož území leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že je dána příslušnost českých soudů věc projednat a rozhodnout.3. Rozhodné právo soud určil tak, že aplikoval čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle kterého v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu o přepravě zboží zvoleno podle článku 3 (Volba práva), je právem rozhodným pro takové smlouvy právo země obvyklého bydliště dopravce za předpokladu, že se místo převzetí nebo místo doručení nebo obvyklé místo bydliště odesílatele nacházejí rovněž v této zemi. Nejsou-li tyto požadavky splněny, použije se právo země, ve které se na základě dohody smluvních stran nachází místo doručení. V projednávané věci má žalobkyně, tj. dopravce, obvyklé bydliště v České republice, konkrétně na adrese , adresa, , přičemž místo převzetí zboží se nacházelo rovněž na území České republiky. Soud proto uzavřel, že rozhodným právem pro posouzení smluvního vztahu mezi účastníky je české právo.4. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) je právní osobnost způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.5. Podle § 20 odst. 1 o. z. je právnická osoba organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.6. Podle § 118 o. z. má právnická osoba právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.7. Podle § 126 odst. 1 o. z. právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.8. Podle § 3024 odst. 1 o. z. se za zahraniční osobu považuje fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Podle odstavce 2 způsobilost nabývat práva a zavazovat se k povinnostem, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, jí náleží rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení jejích členů nebo společníků za její dluhy.9. Procesní subjektivita cizí osoby je dána v rozsahu, v němž touto subjektivitou disponuje podle předpisů práva státu, v němž má svůj pobyt nebo sídlo [k tomu srov. Karel Svoboda. § 19 (Způsobilost být účastníkem). In: Karel Svoboda, Petr Smolík, Jiří Levý, Jiří Doležílek a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024].10. Podle § 11 odst. 1 německého obchodního zákoníku („Gesetz betreffend die Gesellschaften mit beschränkter Haftung“ – dále jen „GmbHG“) právnická osoba před zápisem do obchodního rejstříku v místě sídla společnosti neexistuje.11. Podle § 1 odst. 1 německého živnostenského zákona („Gewerbeordnung“) je provozování živnosti povoleno každému, pokud tento zákon nestanoví výjimky nebo omezení.12. Podle § 19 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“) má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.13. Podle čl. 19 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, nestanoví-li toto nařízení jinak, řídí se evropské řízení o drobných nárocích procesním právem členského státu, v němž řízení probíhá.14. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).15. Podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.16. Soud si ověřil zápis žalované osoby v německém obchodním rejstříku, kde však osoba žalovaná německým obchodním rejstříkem neprochází. Žalovaná není a nikdy ani nebyla zapsaná v německém obchodním rejstříku. Soud zjistil, že , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , ohledně jehož majetku bylo dne , datum, zahájeno insolvenční řízení, je majitel , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který je živnostenským podnikem. Dle německého práva, pokud fyzická osoba podniká jako živnostník, ručí za závazky neomezeně, tedy celým svým osobním majetkem.17. Je zřejmé, že žalovaná nemá právní osobnost, tudíž není způsobilá být účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o neodstranitelnou podmínku řízení, nemůže soud v řízení pokračovat a řízení v souladu s ust. § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. zastavil.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť řízení bylo zastaveno. Soud proto o nákladech rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.19. Výrokem III. rozhodl soud o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, protože od počátku tohoto řízení byly dány důvody pro jeho zastavení a žalobkyně nebyla k jeho úhradě povinna (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 8 Co 1526/2016, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 96/2017).