26 C 222/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 19. 8. 2025 domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči zletilé dceři stanovené naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 11. 2008, č. j. , spisová značka, , s tím, že jeho dcera již nestuduje, je zaměstnána, má stabilní příjem a je schopna se sama živit a navrhl, aby soud svým rozsudkem jeho vyživovací povinnost k žalované zrušil počínaje dnem 1. 9. 2025.2. Žalovaná v podání ze dne 29. 9. 2025, doručeném soudu dne 3. 10. 2025, uvedla, že neexistuje právní důvod pro pokračování vyživovací povinnosti žalobce a souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti s tím, že je zaměstnaná, má stálý příjem a je plně soběstačná.3. Podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili, soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.4. Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že vyživovací povinnost žalobce k žalované byla naposledy stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 pod č. j. , spisová značka, ze dne 6. 11. 2008 na částku 2 500 Kč měsíčně (prokázáno citovaným rozsudkem z připojeného spisu , spisová značka, ).5. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 2 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. S ohledem k této úpravě tedy soud i přesto, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému vznikla dříve, než nabyl účinnosti občanský zákoník, věc právně posoudil právě podle občanského zákoníku.6. Podle ustanovení § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 910 odst. 2 o. z. vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ustanovení § 910 odst. 3 o. z. vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Podle ustanovení § 910 odst. 4 o. z. nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.7. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.8. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná je zaměstnaná a má stálý příjem, tj. že je schopna se sama živit. Nadto žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti žalobce vůči své osobě souhlasila. Soud tedy žalobě ve smyslu ustanovení § 911 o. z. vyhověl a vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušil s účinností ode dne 1. 9. 2025 tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšný žalobce ničeho na nákladech nepožadoval.