28 C 341/2025-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 8. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 6. 2. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách www., Anonymizováno, .cz poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný prostřednictvím klientské sekce požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu/výpisy z účtů, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 1. 2025 na základě smlouvy převodem na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 8. 3. 2025 spolu se sjednanými úroky a poplatkem za úvěr. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, dostal se tak do prodlení od 9. 3. 2025. Žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 10 000 Kč za období od 9. 3. 2025 do 29. 8. 2025 ve výši 1 740 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, úrok ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 740 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny 10 000 Kč od 9. 3. 2025 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se poskytnutou částku zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně společně úroky ve výši 300 Kč, poplatkem za úvěr ve výši 3 600 Kč, splatná částka tak činila 13 900 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 36,5 % ročně, RPSN dosahovalo výše 5395,58 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč dne 7. 1. 2025 bankovním převodem na účet č. , č. účtu, , v. s. 7407110095, uvedený ve smlouvě (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , předsmluvního formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl výpisy z účtů za období října, listopadu a prosince 2024. Z výpisu z účtu za říjen 2024 vyplývá, že na účet žalovaného přišlo 32 340 Kč a odešlo 32 323 Kč, konečný zůstatek za říjen 2024 tak činí 17 Kč, s tím, že 16 Kč je rezervováno, disponibilní zůstatek tak činí 1 Kč. Z výpisu z účtu za listopad 2024 vyplývá, že na účet žalovaného přišlo 32 029 Kč a odešlo 32 024 Kč, konečný zůstatek za říjen 2024 tak činí 21,10 Kč, s tím, že 16 Kč je rezervováno, disponibilní zůstatek tak činí 5,10 Kč. Z výpisu z účtu za prosinec 2024 vyplývá, že na účet žalovaného přišlo 52 917 Kč a odešlo 57 976,54 Kč, konečný zůstatek za prosinec 2024 tak činí – 5 038,44 Kč, s tím, že z tohoto výpisu z účtu vyplývá, že si žalovaný s poskytovatelem bankovních služeb sjednal kontokorent ve výši 5 000 Kč, a kontokorent v této výši také vyčerpal. (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného). Pohledávka za žalovaným z dané smlouvy byla postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , a z této společnosti následně na žalobce (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 20. 5. 2025 a ze dne 26. 5. 2025, přehledem postupovaných pohledávek). Dlužnou částku žalovaný ani přes výzvu žalobkyně do dne podání žaloby neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 9. 6. 2025 ve spojení s dokladem o odeslání).5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní ú