46 C 255/2024-81 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní i Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši , částka, . Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu společnosti , Jméno žalobkyně, , byl mu kontokorent dne , datum, schválen a bylo mu umožněno jeho čerpání na běžném účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Vycházela z informací, které jí o svém příjmu sdělil sám žalovaný, jeho výdaje posoudila pomocí statistického modelu, činila prověření jeho úvěrového zatížení, nahlížela do registrů NRKI a BRKI a insolvenčního rejstříku. Vzájemně porovnávala výši úvěru, typ úvěru, když kontokorent slouží k překlenutí krátkodobého nedostatku finančních prostředků, a příjmy žalovaného. Žalovaný uvedl, že jeho roční příjem z podnikání činí , částka, . Statistický model stanovil jeho výdaje na , částka, měsíčně. Lustrací v registrech nebylo zjištěno žádné úvěrové zatížení žalovaného. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu přistoupila žalobkyně dne , datum, k zesplatnění kontokorentu. Celkový dluh ze smlouvy o kontokorentu činí částku , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , Anonymizováno, , smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , spolu se smluvním úrokem 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje částku , částka, , která představuje nepovolený debet na běžném účtu žalovaného. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, byť byl k její úhradě žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím soudem ustanoveného opatrovníka, a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když vycházela pouze z údajů, které jí žalovaný poskytl a nijak je neověřovala. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je proto absolutně neplatná. Dále vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně, když peněžité prostředky byly na účet žalovaného připsány dne , datum, , avšak žaloba byla podána až , datum, , tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.3. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Nedílnou součástí rámcové smlouvy jsou mimo jiné podmínky pro používání kontokorentu, ceník, obchodní podmínky, podmínky pro čerpání kontokorentu. Žalovaný se zavázal, že bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku a udržovat na běžném účtu tolik peněz, aby pokryly předpokládané platby a pokud se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzván (zjištěno z Rámcové smlouvy č. , hodnota, , obchodních podmínek, ceníků, podmínek pro čerpání kontokorentu). Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, kterým poskytla žalovanému na jeho žádost úvěr s možností přečerpání, takzvaný kontokorent, do výše , částka, , který mohl žalovaný čerpat na svém běžném účtu. Žalovaný se zavázal kontokorent splácet průběžně, do jednoho roku od první data čerpání, nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostane do mínusu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně, RPSN 20,63 % ročně (zjištěno z Dodatku č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před poskytnutím úvěru/kontokorentu provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele zjištěním údajů poskytnutých žalovaným, z nichž plyne sdělený příjem z podnikání , částka, ročně, interním vyhodnocením dle expertní analýzy, kterým byl y stanoveny výdaje žalovaného ve výši , částka, měsíčně, a nahlížením do registrů klientských informací a insolvenčního rejstříku (zjištěno z přehledu žádostí o úvěr – aplikační data, úvěrové zprávy, podmínek pro používání kontokorentu). Protože se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností stanovených v Podmínkách pro poskytnutí kontokorentu, žalobkyně přistoupila ke dni , datum, k zesplatnění kontokorentu a žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky kontokorentu ve výši , částka, , i debetu ve výši , částka, na běžném účtu ve lhůtě do , datum, (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu, výpisu z běžného účtu žalovaného, výzvy k zaplacení dluhu ze dne , datum, vč. podacího archu).5. Smlouvou o účtu dle § 2662 dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.6. Smlouvou o úvěru dle § 2395 o. z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.12. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 o. z., na základě které žalovaná vedla pro žalobce účet a žalovaný se zavázal, že bude s penězi na běžném účtu disponovat jen do výše dostupného zůstatku. Protože se žalovaný na svém běžném účtu dostal do nepovoleného debetu ve výši , částka, , který neuhradil ani na základě výzvy žalobkyně, soud mu tuto povinnost uložil.13. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dále uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z., předmětná smlouva o úvěru se proto řídí také právní úpravou obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Provedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru i smlouvy o kontokorentu provedla dostačující posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Vycházela z údajů o příjmech, které žalovaný uvedl, pro výdaje zvolila interní statistický model, aby zjistila objektivní výši výdajů, když žalovaný žádné neuvedl, a provedla lustraci žalovaného v NRKI, BRK