5 C 187/2025-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne 29. 3. 2023 smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a zprostředkovávat přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala řádně a včas platit sjednanou cenu za služby. Žalobkyně se žalovanou dále uzavřela dne 6. 4. 2023 a dne 29. 3. 2023 kupní smlouvu na zařízení a dohodu o splátkách ceny zařízení, na základě kterých se žalovaná zavázala zaplatit kupní cenu za zařízení v pravidelných měsíčních splátkách na základě měsíčního vyúčtování s tím, že ocitne-li se žalovaná v prodlení s úhradou některé splátky déle než 30 dní po lhůtě splatnosti, je žalobkyně oprávněna zbývající část kupní ceny zesplatnit. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dále dne 15. 1. 2023 a dne 29. 3. 2023 smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala žalobkyni platit cenu za pronájem přijímacího zařízení a další poplatky související se správou, údržbou a instalací zařízení. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou vyúčtování a dluží tak žalobkyni částku 30 864,46 Kč. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, ačkoli byla i předžalobně upomenuta.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které se žalovaná zavázala hradit služby dle vyúčtování žalobkyně, dále smlouvu o nájmu koncového zařízení, na základě které žalobkyně přenechala žalované k dočasnému užívání koncové zařízení a žalovaná se zavázala žalobkyni platit nájemné, a také několik kupních smluv na zařízení, kdy se žalovaná zavázala uhradit kupní cenu za výše uvedená zařízení v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však neplnila své povinnosti, když vyúčtování za poskytnuté služby nehradila řádně a včas. Žalovaná tak ke dni podání žaloby žalobkyni dluží celkem 30 864,46 Kč. Žalovaná žalobkyni ani přes výzvu ničeho neuhradila.6. Na základě shora citovaných listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřely smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 63 a § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, a dále kupní smlouvu dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 o. z. Žalobkyně účtovala na základě výše uvedených vyúčtování částky za poskytnuté služby a také částku za pronájem a koupi zařízení, které však žalovaná nehradila. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 139 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 235 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž právní zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.