13 C 4/2026-60 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému po řádném prověření jeho úvěruschopnosti dne 17. 10. 2024 úvěr, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , a žalovaný se ho zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny splatným vždy k 6. dni v měsíci s tím, že jistina úvěru mohla být splacena zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, pročež žalobkyně úvěr ke dni 9. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se mimo jistiny ve výši 30 000 Kč domáhala zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč a částky 5 370 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to od prvního dne prodlení žalovaného, tj. od 10. 2. 2025, do dne odeslání předžalobní výzvy, tj. do dne 8. 8. 2025. Žalovaný na svém dluhu ničeho nezaplatil, ačkoli byl i předžalobně upomenut.2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že při telefonické komunikaci se žalobkyní žádal o splátkový kalendář, kdy mu bylo řečeno, že mu do e-mailu přijde nabídka smírného řešení, která však nikdy nepřišla. Žalovaný zároveň požádal o možnost uhradit dlužnou částku ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně z důvodu, že se nachází ve finanční tísni a od března 2026 je navíc v pracovní neschopnosti. Žalovaný má vyživovací povinnost vůči svým nezletilým dětem, bydlí v nájmu a byl také v exekuci.3. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala mj. na základě lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, a není si vědom, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků či databázi pro tvorbu úvěrové historie. Žalovaný žalobkyni mj. doložil doklad o tom, že mu plyne pravidelný příjem ze zaměstnání.4. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, přičemž souhlasila, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobkyně. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, kdy po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 10. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, dne 17. 10. 2024 ve dvou platbách po 15 000 Kč prostředky v celkové výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně tak, že úrok měl být hrazen v pravidelných měsíčních splátkách a jistina měla být splacena nejpozději ke dni ukončení smlouvy (smlouva o úvěru ze dne 17. 10. 2024, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, doklady žalovaného, 2x potvrzení o poskytnutí částek dne 17. 10. 2024). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného (výpis transakcí žalovaného, žádost o úvěr, výplatní pásky). Vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobkyně úvěr dopisem ze dne 6. 2. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy (zesplatňující dopis ze dne 6. 2. 2025). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou (výzva k úhradě ze dne 8. 8. 2025 včetně potvrzení o odeslání).6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 30 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, což však porušil. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k zá