17 C 10/2026-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne 4. 2. 2025 uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úroky úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, která byla splatná dne 15. 6. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky, následně žalované zaslala druhou upomínku s výzvou k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaná ani přes opakované výzvy neuhradila na dluh ničeho, žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalované částku ve výši 50 000 Kč představující jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč v souladu se smlouvou o úvěru, zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů soudního řízení. Žalobkyně dále uvedla, že řádně posoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání., právnická osoba, řízení zjištěný skutkový stav je ten, že dne 4. 2. 2025 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut neúčelový hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 10 % měsíčně. RPSN tak činila 214 % ročně. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit celkový poskytnutý úvěr a současné úrok ve výši 60 000 Kč, celkové tedy 110 000 Kč. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ). Žalovaná byla žalobkyní opakovaně upomínán k hrazení splátek úvěru (upomínka ze dne 20. 6. 2025, upomínka ze dne 5. 7. 2025). Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně informována o zesplatnění úvěru a vyzvána, aby zaplatila dlužnou částku 74 180 Kč; k úhradě byla vyzvána do 5. 10. 2025 (zesplatnění úvěru, předžalobní výzva ze dne 21. 9. 2025). Výzva byla dána k přepravě dne 21. 9. 2025 (podací lístek z 21. 9. 2025).5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).7. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 4. 2. 2025 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 10 % měsíčně. Žalobkyně částku ve výši 50 000 Kč skutečně žalované poskytla, žalovaná však úvěr nehradila. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy. Dle přesvědčení soudu je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvách sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze Smlouvy je zřejmé, že úvěr ve výši 50 000 Kč, byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit navýšený o sjednaný úrok 10 % měsíčně; tomu odpovídá i výše RPSN 214 % ročně. Soud má za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva ze dne 4. 2. 2025 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy (náklady spojené s uplatněním pohledávky), a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o. z. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni nevrácenou část jistiny ve výši 50 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žaloba je stran nároku na zaplacení částky 50 000 Kč důvodná, avšak z odlišného právního titulu, než je tvrzený žalobkyní (výrok I. rozsudku), ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).15. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 21. 9. 2025; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací lístek) byla žalovaná požádána o úhradu dluhu do 5. 10. 2025. Žalovaná byla tak povinna částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 5. 10. 2025; pokud tak neučinila, do prodlení s úhradou se dostala dne 6. 10. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 944 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.17. Při určení výše nákladů řízení přitom soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce obdobné žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.18. O lhůtě k plnění sou