17 C 24/2026-24 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 13 248 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaná dne 29. 8. 2024 uzavřely smlouvu o zápůjčce (prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ), na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 26. 9. 2024 společně s poplatkem ve výši 2 600 Kč, což však neučinila ani přes písemnou výzvu. Žalobkyně proto požaduje zaplacení celé této dlužné jistiny včetně poplatku, spolu se zákonnými úroky z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti celého dluhu, až do zaplacení, jakož i zaplacení nákladů za písemné výzvy k plnění dle čl. 2.3 uzavřené smlouvy v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokuty dle čl. 2. 3. smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 8 000 Kč ode dne 27. 9. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 21. 1. 2026 (den vyhotovení návrhu na zahájení řízení), v celkové výši 2 648 Kč (po odečtení žalovanou zaplacené částky 1 200 Kč).2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaná nereagovala na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Z předložených listin vyplývají tato skutková zjištění. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 29. 8. 2024 uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouva o zápůjčce (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 8. 2024 a všeobecných obchodních podmínek), na základě které byly žalované bezhotovostně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně), které se zavázala vrátit do 26. 9. 2024 společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky 2 600 Kč; roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 3819 % (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 8. 2024). Žalobkyně poukázala částku ve výši 8 000 Kč dne 29. 8. 2024 na účet žalované, specifikovaný ve Smlouvě o zápůjčce (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 7. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 15 732 Kč ve lhůtě 3 dnů (prokázáno výzvou ze dne 3. 7. 2025). Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni dosud uhradila částku 1 200 Kč.5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně žalované dne 29. 8. 2024 poskytla celkem částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala společně s příslušenstvím vrátit do 26. 9. 2024, což však neučinila, když na svůj dluh uhradila pouze 1 200 Kč. Žalovaná zbývající dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně nezaplatila.6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).8. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.9. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.10. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 29. 8. 2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za jeho sjednání ve výši 2 600 Kč. Žalovaná žalobkyni zaplatila částku 1 200 Kč, kterou žalobkyně umořila smluvní pokutu.15. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení jejího souladu s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze smlouvy je zřejmé, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný poplatek ve výši 2 600 Kč (32,5 % poskytnuté částky, navíc ve lhůtě 28 dnů od poskytnutí zápůjčky); tomu odpovídá i výše RPSN 3819 %. Soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalované poskytnuta jistina ve výši 8 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 2 600 Kč, tj. má-li žalovaná uhradit celkem , hodnota, % poskytnuté částky za 28 dnů od poskytnutí zápůjčky, má soud za to, že takto sjednané úroky (v přepočtu 422,5 % ročně) je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou.16. Soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k srpnu 2024 nejvýše 6,56 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).17. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 422,5 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 64x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalované vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, pro