17 C 35/2026-73 – Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 1. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Tato smlouva byla dne 16. 5. 2025 nahrazena dohodou o narovnání uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný se v této dohodě zavázal uhradit dlužnou částku ve výši 56 441,19 Kč, a to na základě pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 000 Kč k 15. dni v měsíci a poslední splátce ve výši 1 441 Kč. V dohodě v čl. III. odst. 3 bylo také ujednáno, že neuhradí-li žalovaný některou ze splátek, byť i částečně, nastává tímto okamžikem bez dalšího splatnost celého dluhu. Žalovaný v čl. II. Dohody výslovně svůj dluh ve výši 56 441,19 Kč uznal co do důvodu a výše. Splatnost první splátky nastala dne 15. 6. 2025. Žalovaný splátku v termínu splatnosti neuhradil a v souladu s čl. 3 odst. 3 Dohody došlo dne 16. 6. 2025 k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 56 441,19 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od prvního dne prodlení až do zaplacení. Žalobkyni s ohledem na výše uvedené vznikl i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to z částky 56 441,19 Kč, ode dne 16. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl právním zástupcem Žalobce bezúspěšně vyzván k zaplacení zesplatněného dluhu předžalobní výzvou ze dne 29. 10. 2025.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak byl žalovanému úvěr poskytnut a jakou celkovou částku žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že pro posouzení úvěruschopnosti využila informace poskytnuté žalovaným a informace z veřejně dostupných zdrojů a rejstříků. Žalovaný měl pravidelný příjem ve výši 38 600 Kč a rovněž měla žalobkyně k dispozici výpisy z účtů. Co se týče výdajů, žalovaný uvedl, že žádné nemá, žalobkyně z opatrnosti počítala částkou výdajů odpovídající výši životního minima pro jednotlivce ve výši 4 860 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Úvěr byl poskytnut žalovanému ve dvou tranších, nejprve dne 1. 11. 2024 ve výši 15 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, a následně dne 5. 11. 2024 ve výši 5 000 Kč taktéž převodem na účet , č. účtu, . Žalovaný neuhradil ničeho.3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně (ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 11. května 2026, přičemž žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, údaje z živnostenského rejstříku, tedy k žalovanému s platností ke dni 11. 5. 2026 a výpis z registru dotací k žalovanému jako podnikající osobě.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Žalobkyně s žalovaným dne 1. 11. 2024 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , ve které se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne peněžní prostředky do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, tedy RPSN činilo 5532,2 %, celková částka k úhradě není vyčíslena (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne 1. 11. 2024). Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 11. 2024 se podává, že pokud výše úvěru činí 15 000 Kč, celková částka k úhradě činí 88 000 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to ve dvou platbách ve dnech 1. 11. 2024 a 5. 11. 2024 (potvrzení o provedené platbě). Dne 12. 5. 2025 žalovaným s žalobkyní sepsali uznání dluhu, ve kterém žalovaný uznal, že dluží žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, částku 56 441,19 Kč, kdy tato se skládá z jistiny 20 000 Kč, smluvních úroků 32 266,66 Kč, zákonných úroků ve výši 766,53 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 320 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 088 Kč (dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne 12. 5. 2025). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu ve výši 56 441,19 Kč před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne 29. 10. 2025 včetně podacího lístku). V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, vlastní dům bez hypotéky, živí se jako OSVČ, měsíční příjem činí 40 920 Kč, měsíční výdaje činí 4 860 Kč. Žalovaný za domovnické služby v areálu , právnická osoba, vyúčtoval za měsíce červen, červenec a srpen 2024 částku 39 600 Kč měsíčně (daňové doklady číslo , hodnota, , 2612 a 2611). Z výpisu z účtu žalovaného za období května až července roku 2024 soud zjistil, že za měsíc srpen činilo „celkem přišlo“ částku 325 528,51 Kč, „celkem odešlo“ částku 316 061,54 Kč, za měsíc květen „celkem přišlo“ částku 164 150,73 Kč, „celkem odešlo“ 168 297,68 Kč, za měsíc červen „celkem přišlo“ částku 225 668,78 Kč, „celkem odešlo“ 223 302,52 Kč a za měsíc červenec „celkem přišlo“ částku 207 209,62 Kč, „celkem odešlo“ 210 530,12 Kč. Zároveň žalovanému opakovaně byly připisovány částky od jiných nebankovních institucí (dne 1. 8. 2024 , právnická osoba, ve výši 38 001 Kč, dne 1. 8. 2024 , Anonymizováno, ve výši 30 000 Kč, dne 1. 8. 2024 , právnická osoba, . ve výši 12 000 Kč, dne 6. 8. 2024 , Anonymizováno, ve výši 10 000 Kč, dne 23. 8. 2024 , Anonymizováno, ve výši 28 000 Kč, dne 3. 5. 2024 , právnická osoba, ve výši 20 000 Kč, dne 9. 5. 2024 , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, dne 1. 6. 2024 , Anonymizováno, ve výši 7 500 Kč, atd.) Zároveň dne 8. 8. 2024 byly žalovanému zaslány prostředky žalobkyní, a to ve výši 17 000 Kč, dne 9. 8. 2024 ve výši 3 000 Kč a dne 9. 8. 2024 ve výši 4 000 Kč. Dne 10. 6. 2024 žalovaný uhradil nájem ve výši 15 343 Kč (výpisy z účtu na čísle listu 27–55). Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou (údaje z živnostenského rejstříku s platností ke dni 11. 5. 2026) a v rámci podnikatelské činnosti je příjemcem dotací (výpis z registru dotací k žalovanému).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 20 000 Kč, kterou měla žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalovaného.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zak