17 C 509/2025-159 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 603,35 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I tohoto rozsudku z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 31. 5. 2018, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že bude na svém běžném účtu udržovat minimální měsíční příjem odpovídající 50 % poskytnutého povoleného limitu, tj. 2 500 Kč. Dále se žalovaná zavázala, že nepřekročí výši poskytnutého povoleného limitu. Žalovaná porušila podmínky smlouvy zejména tím, že na svém běžném účtu opakovaně přečerpávala povolený limit, naposledy dne 30. 4. 2024 o částku 87,89 Kč, a to strhnutím úroku z povoleného debetu ve výši 89,66 Kč. Jelikož žalovaná nevyrovnala nepovolený debetní zůstatek, čímž porušila smluvní povinnosti, a proto ji právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě nepovoleného debetního zůstatku. Žalovaná výzvě nevyhověla. Právní předchůdkyně žalobkyně zrušila žalované poskytování kontokorentního úvěru, a dlužný zůstatek ve výši 7 303,35 Kč převedla na nový úvěrový účet, přičemž vyzvala žalovanou k úhradě ve 12měsíčních splátkách po 608,61 Kč. Pro nesplácení žalované předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku dopisem ze dne 15. 1. 2025 k datu 13. 1. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 10 603,35 Kč. Dlužná jistina ve výši 7 303,35 Kč byla dále úročena sazbou 12 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla poté dne 21. 5. 2025 postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná částka složená z jistiny úvěru ve výši 7 303,35 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 300 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 329,69 Kč a dále z úrokové sazby ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru a z úroků z prodlení v zákonné výši 12 % z dlužné částky. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky upomínána, avšak ničeho neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy se žalobkyně ani žalovaná nevyjádřily, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, měl soud za to, že souhlasí (§ 101 odst. 4. o. s. ř.), a proto soud k projednání věci nenařizoval jednání.4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státní příslušnicí Bulharska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má evidované bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).5. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalovaná uzavřela dne 31. 5. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (smlouva o bankovních produktech a službách z 31. 5. 2018), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr a žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat měsíční kreditní zůstatek, přičemž výše bude dosahovat alespoň 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a dále se žalovaná zavázala neocitnout se ani jednou v prodlení ohledně dalších povinností ze smlouvy (produktové podmínky smlouvy a všeobecné obchodní podmínky). Žalovaná tuto povinnost porušila, a proto právní předchůdkyně žalobkyně ukončila poskytování kontokorentu a převedla dne 30. 7. 2024 žalované dluh ve výši 7 303,35 Kč na zvláštní úvěrový účet s tím, že žalovaná byla povinna uvedenou částku zaplatit ve 12měsíčních splátkách po 608,61 Kč (ukončení poskytování , Anonymizováno, z 30. 7. 2024; výpis z úvěrového účtu). Žalovaná se následně dostala do prodlení se splátkami, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalované zesplatnila ke dni 13. 1. 2025 s tím, že nepovolený zůstatek úročila ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny, a vyzvala žalovanou k zaplacení 10 683,44 Kč (oznámení o zesplatnění dluhu z 15. 1. 2025, úrokový lístek banky). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2025; oznámení o postoupení pohledávky z 27. 5. 2025). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 11 807,08 Kč, avšak nic nezaplatila (předžalobní upomínka z 25. 8. 2025).6. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla kontokorentní úvěr, kdy žalovaná se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat měsíční kreditní zůstatek ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a dále se žalovaná zavázala neocitnout se ani jednou v prodlení ohledně dalších povinností ze smlouvy, což však neučinila. Po převedení dluhu ve výši 7 303,35 Kč z běžného účtu na účet úvěrový se žalovaná dostala do prodlení se splácením. Žalobkyně proto požaduje vedle zaplacení této částky rovněž zaplacení úroku z prodlení. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Bulharsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Smluvní strany jako rozhodné právo zvolily právo České republiky, jak vyplývá z úvodních ustanovení všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně.9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Žalovaná uzavření smlouvy nijak nesporovala. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované kontokorentní úvěr, který žalovaná mohla čerpat s tím, že její běžný účet měl vykazovat měsíční kreditní zůstatek ve výši alespoň 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo rovněž právo požadovat kromě nesplacené jistiny též úrok ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 303,35 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši. Po převodu dluhu z běžného účtu na zvláštní úvěrový účet se žalovaná dostala opět do prodlení, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 13. 1. 2025 zesplatnila a požadovala zaplacení včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 329,69 Kč a poplatků a smluvní pokuty ve výši 3 300 Kč, kdy tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně rovněž neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to v souladu s ust. § 1879 o. z. Jelikož žalovaná žalobkyni tuto částku dosud nezaplatila, soud jí tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.12. O náhradě nákladů řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 603,35 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč