18 C 23/2026-79 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku jako dlužného plnění ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v den uzavření smlouvy neúčelový hotovostní úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný zavázal spolu s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou vrátit v 16 splátkách. Poslední splátka byla splatná , datum, . Před poskytnutím úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací vyžádaných od žalovaného, lustrací v interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí a dále dle předložených příjmů a závazků. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru neplnil řádně a včas. Část závodu , právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů byla dne , datum, převedena na společnost , právnická osoba, ., která následně postoupila na základě smlouvy ze dne , datum, svoji pohledávku za žalovaným na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy ze dne , datum, na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného z úvěrové smlouvy sestává z dlužné jistiny , částka, s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny , částka, od , datum, do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny , částka, od , datum, do zaplacení. Ostatní nároky ze smlouvy žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Žalobkyně žalovaného marně upomínala o zaplacení předžalobní výzvou.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., která však otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a proto soud určil rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po , datum, . Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:5. Žalovaný požádal dne , datum, právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , o poskytnutí úvěru ve výši , částka, na 16 měsíců. V žádosti uvedl svoji adresu, rodné číslo a telefonní číslo. Dále žalovaný uvedl, že je rozvedený, je zaměstnaný u zaměstnavatele , jméno FO, -Product s průměrným měsíčním příjmem , částka, . Náklady na bydlení uvedl žalovaný ve výši , částka, měsíčně, náklady na stravování ve výši , částka, měsíčně a žádné další výdaje nenapsal (žádost o úvěr). Žalovaný byl od , datum, zaměstnán u zaměstnavatele , jméno FO, -Product jako dělník (pracovní smlouva) se základní měsíční mzdou , částka, (mzdový výměr). Za bydlení na ubytovně hradil žalovaný , částka, (příjmový pokladní doklad). Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně průkaz o povolení k pobytu (kopie průkazu). Právní předchůdkyně žalobkyně při svém výpočtu zohlednila měsíční příjem žalovaného , částka, a měsíční výdaje ve výši , částka, a rezervu na neočekávané výdaje , částka, měsíčně a dospěla k částce volných finančních zdrojů žalovaného ve výši , částka, (finanční analýza). Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila věk žalovaného, jeho příjmové a bytové podmínky a dospěla k závěru, že žalovanému je možné poskytnout maximálně úvěr ve výši , částka, s měsíční splátkou , částka, (credit scoring).6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -2118, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, jako bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem a poplatky v 16 měsíčních splátkách po , částka, ke každému 11. dni v měsíci. Úroková sazba úvěru činila 21 % ročně (smlouva). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář) a předpis splátek (předpis splátek).7. Část závodu , právnická osoba, tvořená divizí spotřebitelských úvěrů byla smlouvou ze dne , datum, prodána společnosti , právnická osoba, . (smlouva), která následně postoupila na základě smlouvy ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, svoji pohledávku za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (dopis), a společnost , právnická osoba, následně postoupila na základě smlouvy ze dne , datum, na žalobkyni svoji pohledávku za žalovaným označenou v příloze ke smlouvě na str. 24 (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek).8. Dne , datum, (podací lístek) zaslala zástupkyně žalobkyně (podací lístek) žalovanému předžalobní výzvu ze dne , datum, k úhradě dluhu, v níž mu současně oznámila postoupení pohledávky (předžalobní výzva).9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:10. , jméno FO, Českou republiku je závazné nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím , právnická osoba, souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení Řím I má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových právních vztahů, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím I. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z úvodních ustanovení smlouvy, kde je odkaz na české právní předpisy.11. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.12. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „ZoSÚ“), ve znění ke dni uzavření smlouvy, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. poté, co právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 an. ZoSÚ. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se do