46 C 18/2026-27 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Návrhem ze dne 3.12.2025, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 28.1.2026, se navrhovatelé domáhali uznání shora specifikovaného rozhodnutí na území České republiky. Návrh odůvodnili tím, že navrhovatel a) je státním občanem České republiky a má v České republice příbuzné, za kterými bude spolu s nezletilým do České republiky často jezdit. Je proto v nejlepším zájmu nezletilého, aby i na území České republiky byli za jeho rodiče uznání oba navrhovatelé. Odkázali na nález Ústavního soudu z 29.6.2017, I. ÚS 3226/16 s tím, že mezi navrhovateli již existuje rodinný život na legální bázi, a proto je povinností všech orgánů veřejné moci jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet a musí být respektovány právní záruky, které chrání vztahy dítěte a jeho rodiče.2. Z předložených listin bylo zjištěno, že Soud pro rodinné právo v Manchesteru, Spojené království Velké Británie a Severního Irska dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, rozhodl o osvojení nezletilého dítěte , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , Anonymizováno, (dříve , jméno FO, , nar. , datum, , dítěte biologických rodičů , jméno FO, a , jméno FO, ). Navrhovatelé a) a b) se v důsledku osvojení stali rodiči nezletilého (rozhodnutí Soudu pro rodinné právo v Manchesteru ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, spolu s přílohou, rodný list nezletilého , jméno FO, , adopční list nezletilého , jméno FO, ). Navrhovatel a) se narodil , Datum narození žalobce, navrhovatele a), kopie jeho občanského průkazu). Navrhovatel b) je státním příslušníkem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (kopie cestovního pasu navrhovatele b).3. Soud se nejprve zabýval tím, zda je ve věci dána pravomoc a příslušnost zdejšího soudu ve věci rozhodovat. 5. Podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS) jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a nebrání tomu výlučná pravomoc Českých soudu a osvojení by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení Českého práva. Pro řízení o uznání platí ustanovení § 16 odst. 2 zákona.4. Podle ustanovení § 16 odst. 2 ZMPS cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo jednání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost pro kterou má uznání význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem, jednání nemusí nařizovat.5. Navrhovatel a) je občanem České republiky. Vyslovit uznání je místě příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje. Místně příslušným soudem k rozhodnutí o uznání rozhodnutí o osvojení je tedy s ohledem na bydliště navrhovatele a) v České republice zdejší soud. Pravomoc a příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 je tak dána.6. Podle ustanovení § 794 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy (§ 795). Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popř. osvojitelé se zapíší do matriky jako rodič, popř. jako rodiče dítěte (§ 797). 9. Podle § 800 o.z. Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů, nebo se osvojitelem může stát také partner, je-li rodičem dítěte druhý z partnerů. Výjimečně může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky vypouští zápis o druhém rodiči. Osvojují-li si manželé, podávají návrh na osvojení společně jako společní osvojitelé.7. Soudu je známa judikatura Evropského soudu pro lidská práva k otázkám rodičovství dvou osob stejného pohlaví, jakož i obsah nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 3226/16. Soudu je znám i nález Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 6/20 ze dne , datum, , který dříve uvedený nález I. ÚS 3226/16 překonává, neboť se jedná o nález celého pléna Ústavního soudu ČR a podle něhož „Požadavek zákona o mezinárodním právu soukromém (§ 63 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb.), aby cizí rozhodnutí o osvojení pro účely jeho uznání v České republice bylo v souladu s hmotněprávními ustanoveními českého práva, není v rozporu s předpisy ústavního pořádku. Jde o projev suverenity České republiky v podobě primátu českého práva na území České republiky, tím spíše, jde-li o otázku statusovou (pravidla pro osvojení), v níž má ústřední roli zákonodárce s ohledem na společenské a kulturní prostředí.“. V tomto posledně citovaném rozhodnutí se Ústavní soud ČR podrobně celou problematikou zaobírá, a to i včetně úvah stran praktického fungování na území ČR, na což lze odkázat.8. V daném případě je tak pro právní posouzení věci rozhodující skutečnost, že dosud není naplněna kumulativně požadovaná zákonná podmínka, tj. že osvojení dítěte navrhovateli je přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Z výše uvedeného je zřejmé, že český právní řád nyní neumožňuje společné osvojení dítěte navrhovateli. Je věcí zákonodárce jako suveréna, jaké právní předpisy přijme a jaké nikoli, tedy je v jeho kompetenci, jakým způsobem upraví příslušné právní předpisy na území České republiky. Není tak úlohou soudu rozhodnutí legitimně zvoleného zákonodárce ve věcech, v nichž zákonodárce projevil svou vůli zcela jasně, jakkoli nahrazovat, neboť v takovém případě by došlo k porušení zásady dělby moci. Role „negativního zákonodárce“ je vyhrazena jedinému subjektu, a tím je Ústavní soud ČR, který na danou problematiku již také zaujal výše uvedený plenární názor, kdy porušení základních práv navrhovatelů v obdobných případech neshledal. V daném případě zákonodárce možnosti osvojení stejnopohlavními páry upravil jasně a soud svým rozhodnutím nemůže nahrazovat vůli zákonodárce. Jelikož zákonné předpoklady pro uznání předmětného rozhodnutí v ustanovení § 63 odst. 1 ZMPS nebyly splněny, nezbylo soudu než návrh navrhovatelů zamítnout.9. Pokud jde o náklady řízení, pak v tomto řízení navrhovatelům žádné náklady, které by účastníci mohli uplatnit vůči jinému účastníkovi, nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§ 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario).