46 C 78/2026-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 016 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, reg. zn. , SPZ, , je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 25. 10. 2024 do dne 18. 5. 2025 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 206 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 17 716 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ruska. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.), aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb. uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16. 5. 1983 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 38 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.5. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla reg. zn. , SPZ, (zjištěno z registru údajů o vozidle). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu do 60 dní od doručení, neboť shora uvedené vozidlo, nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, bylo užíváno bez sjednaného povinného ručení v období od 25. 10. 2024 do dne 18. 5. 2025, předpis příspěvku za tato období činí 17 716 Kč a 300 Kč představuje poplatek spojený s vymáháním. Výzva k plnění byla doručena 26. 6. 2025 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 11. 6. 2025, se splatností 25. 8. 2025). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2025 s podacím archem).6. Žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), neboť provozoval shora uvedené vozidlo v období od 25. 10. 2024 do dne 18. 5. 2025 bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Proto mu vznikla povinnost podle § 45 odst. 2 a zákona č. 30/2024 Sb. uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla podle § 5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Zároveň dle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. platí, že provozovatel je povinen zaplatit paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 47 zákona č. 30/2024 Sb. zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Jelikož žalovaný dlužnou částku v celkové výši 18 016 Kč nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil.7. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného nastává dnem následujícím splatnosti výzvy k úhradě do garančního fondu ČKP, která nastala dne 25. 8. 2024. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 016 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 615 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.