7 C 173/2004-136 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou došlou soudu dne 18.7.2003 se žalobci domáhali vůči žalovanému zaplacení částky 7.617,- Kč včetně poplatků z prodlení s odůvodněním, že žalobci jsou spoluvlastníky domu č.p. , adresa, , kde žalovaný z titulu nájemního práva užívá byt 1 + 1 v 1. patře domu, žalovaný nezaplatil vyúčtování za služby za rok 1999 ve výši 184,70 Kč, vyúčtování za služby za rok 2000 ve výši 2.455,36 Kč, vyúčtování za služby za rok 2001 ve výši 4.289,- Kč a vyúčtování za služby za rok 2002 ve výši 688,- Kč, celkem tedy žalovaný žalobcům dluží částku 7.617,- Kč.Soud vydal platební rozkaz ve znění žalobního návrhu, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor (dne 7.6.2004), ve kterém vznesl námitku započtení částky 9.862,30 Kč s tím, že tuto částku mu žalobci dluží jako přeplatky záloh na služby spojené s nájmem za roky 1995 – 1998, a to s odkazem na kontrolu vyúčtování nákladů provedenou , právnická osoba, ze dne 17.8.1999.V průběhu řízení žalovaný zpochybnil správnost vyúčtování, která jsou podkladem žalobci uplatněného nároku za rok 1999 až 2002. Namítl, že při vypracování vyúčtování byla použita špatná metodika, vyúčtování za jednotlivé roky obdržel, ale vždy spolu s ostatními nájemníky byly podány námitky.Podáním ze dne 10.7.2007 žalovaný pak uplatnil k započtení částku 120.396,- Kč s tím, že jde o jeho pohledávku vůči žalobcům, která spočívá v úhradě nákladů souvisejících s přestěhováním žalovaného z bytu v domě žalobců. Odstěhoval se v březnu 2006 ze zdravotních důvodů bez přispění žalobců k zajištění přiměřené bytové náhrady.Žalobci uvedli, že za rok 1995 a 1996 uznali důvodnost vrácení přeplatku žalovanému, proto odpovídající částku ve výši 4.027,- Kč žalovanému prvý žalobce zaslal dne 7.10.2005 / viz.doklad na čl.35/,avšak žalovaný tuto částku nevyzvedl.Za rok 1997 a 1998 se jedná pouze o administrativní přeplatky,když žalovaný na zálohách na služby ani na vyúčtování nezaplatil ničeho,což je předmětem sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn.10 C 233/2000. V současné době je již nárok žalovaného promlčen. Námitka započtení z titulu náhrady stěhovacích nákladů dle žalobců není důvodná.Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázaný tento skutkový stav:Z výpisu z katastru nemovitostí LV , hodnota, , katastrální území , adresa, , bylo zjištěno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu č.p. , adresa, .Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 23.10.2001, č.j. 18C 310/99-109, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.10.2002, bylo zjištěno, že soud přivolil k výpovědi nájmu bytu o velikosti 1 + 1 s příslušenstvím v domě č.p. , adresa, , kterou dali žalobci žalovanému dne 15.11.1999 s tím, že nájemní poměr žalovaného skončí uplynutím výpovědní lhůty a je povinen předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobcům do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu. Řízení pravomocně skončilo dne 5.11.2002.Soud doplnil řízení znaleckým posudkem, který vypracoval , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , znalec z oboru ekonomiky. Ze znaleckého posudku ve znění dodatku a výslechu znalce soud vzal za prokázané, že na základě provedené analýzy a propočtu veškerých nákladů spojených s užíváním bytu žalovaným dle platných předpisů v období od 1.1.1999 do 31.12.2002 v účetnictví žalobce byly celkové náklady navýšeny o 714,82 Kč.Náklady za služby spojené s užíváním bytu žalovaným byly žalobcem stanovovány metodicky správně.Ze zprávy o kontrole ze dne 17.8.1999 bylo zjištěno, že na základě pokynů oddělení kontroly Obvodního úřadu Městské části Praha 6 byla provedena kontrola vyúčtování nákladů na zabezpečení služeb spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v objektu , adresa, , za období let 1995 – 1998, a to , právnická osoba, Kontrolou byly zjištěny zásadní chyby ve vyúčtování, především v položce tepla, kdy se jedná o chyby metodické. Největší vliv na výši nájemníkům účtovaných částek měla chybná celoroční platba topiče, což je nepřípustné tam, kde není dodávána teplá užitková voda. Další chybou byl stav, kdy dodávané teplo pro byty, v kterých probíhala rekonstrukce, bylo účtováno ostatním nájemníkům, jednalo se o byty, které po rekonstrukci vždy užíval někdo z rodinných příslušníků spolumajitele domu. Došlo tak k poškození nájemníků v průběhu let 1995 – 1998 Procházky, Pokorného a Eliášové, konkrétně u nájemníka Pokorného jde o částku 9.862,30 Kč.Ze spisu zdejšího soudu 27C 77/2008 bylo zjištěno, že žalovaný, v tomto sporu v postavení žalobce, se domáhá zaplacení nákladů spojených s odstěhováním z nemovitosti žalobců (v tomto sporu v postavení žalovaných) v březnu 2006. Toto řízení nebylo dosud skončeno.Ze spisu zdejšího soudu 10C 233/2000 bylo zjištěno, že na základě žaloby podané u soudu dne 29.12.1999 se žalobci domáhají vůči žalovanému zaplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu za období roku 1997 a 1998. Mimo jiné obranou žalovaného v řízení bylo uplatnění pohledávky vůči žalobcům ve výši 9.862,30 Kč z titulu přeplatků za vyúčtování za služby za roky 1995 až 1998, který byl vyčíslen kontrolou , právnická osoba, dne 17.8.1999. Tuto svoji pohledávku vůči žalobcům uplatnil v odporu z 18.9.2000 (č. listu 7 spisu) a požadavek vzájemného započtení pohledávek vznesl v podání z 5.2.2001 (č. listu 14 a násl. spisu). Toto řízení nebylo dosud pravomocně skončeno.Na základě uvedených skutkových zjištění soud vzal za prokázané, že v období, za které žalobci požadují zaplacení vyúčtování za služby spojené s nájmem bytu, tedy za rok 1999 až 2002, byl žalovaný nájemcem bytu v nemovitosti žalobců a dle posudku znalce měl zaplatit úhradu za vyúčtování služeb celkem 6.902,18 Kč. V daném směru soud vycházel ze závěru znaleckého posudku ve znění dodatku a výslechu znalce, kdy o správnosti znaleckých závěrů soud nemá pochyb a tyto závěry pokládá za dostatečně přesvědčivé.Soud má pak za to, že námitka započtení vznesená žalovaným je důvodná co do částky 4.027,- Kč, která představuje přeplatek za služby za rok 1995 a 1996, kdy výše přeplatku byla stanovena kontrolou správce , právnická osoba, Žalobci pohledávku žalovaného v daném směru uznali s tím, že uvedenou částku dne 7.10.2005 žalovanému poukázali, tato platba se však do dispozice žalovaného nedostala. Uváděnou pohledávku uplatnil žalovaný již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 10C 233/2000 v roce 2000, výše přeplatku byla zřejmá na základě provedené kontroly z roku 1998, žalovaným tak byla uplatněna v tříleté lhůtě vyplývající z ust. § 101 o.z., tedy tato pohledávka není promlčena, jak namítali žalobci.Námitku započtení přeplatku služeb za rok 1997 a 1998 soud nezohlednil, neboť v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 10C 233/2000 je předmětem sporu uvedené období, kdy žalobci tvrdí, že za rok 1997 a 1998 jim žalovaný dluží na nájemném a vyúčtování, výše této pohledávky tak není postavena najisto.Soud nezohlednil tvrzenou pohledávku žalovaného vůči žalobcům z titulu stěhovacích nákladů, neboť tato pohledávka je předmětem samostatného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 27C 77/2008.Žalobci se důvodně domáhají poplatku z prodlení dle § 697 o.z., avšak jejich pohledávka z titulu vyúčtování služeb se stala splatná až poté, kdy bylo postaveno znaleckým posudkem ve znění dodatku a po výslechu znalce najisto, jaká je skutečná výše předmětné pohledávky, což se stalo při jednání soudu dne 17.10.2008.V řízení vznikly náklady vypracováním znaleckého posudku ve výši 14.256,- Kč, soud o těchto nákladech rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že žalobci měli neúspěch ve věci v rozsahu 62 % a žalovaný neúspěch v rozsahu 38 %, soud tyto náklady poměrně mezi účastníky rozdělil.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., což odůvodňuje poměrný úspěch účastníků ve věci. Žalobcům vznikly náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 600,- Kč a dále náklady právního zastoupení, a to odměna ve výši 6.000,- Kč dle vyhl. č. 484/2000 Sb., zvýšená o 20 % za zastupování více účastníků, t.j. 7.200,- Kč, dále 2 x režijní paušál po 75,- Kč a 9 x režijní paušál po 300,- Kč a dále 19% DPH ve výši 1.909,50 Kč. Žalovanému náklady řízení nevznikly. Vzhledem k tomu, že žalobci měli úspěch jen částečný, bylo rozhodnuto o nákladech dle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobci měli úspěch co do 38 % a neúspěch co do 62 %, tudíž mají nárok na úhradu 24 % nákladů řízení po odečtení úspěchu od neúspěchu.