11 C 80/2019-62 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobce se elektronicky podanou žalobou dne 17. 9. 2018 domáhal po žalované zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. V žalobě tvrdil, že dne 26. 7. 2018 poukázal na konkretizovaný účet žalované částku 37 500 Kč představující polovinu zálohy na provizi, kterou mu zaplatil zájemce za zprostředkování nájmu bytu, přičemž žalovaná se na tomto zprostředkování měla podílet. Jelikož ke zprostředkování nájmu nedošlo, žalobce dne 25. 7. a 26. 7. 2018 vrátil zájemci poskytnutou zálohu, o této skutečnosti informoval žalovanou a vyzval jí k vrácení zaslané provize ve výši 37 500 Kč. Žalovaná uvedenou částku žalobci nevrátila a odmítavě reagovala i na jeho písemné předžalobní výzvy. Žalobce současně požádal o přiznání úroku z prodlení, specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. 2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout s tím, že se žalobcem neuzavřela žádnou dohodu o tom, že se bude podílet na zprostředkování nájmu bytu pro zájemce. Skutečnost, zda zájemce dne 23. 10. 2017 uzavřel se žalobcem smlouvu o realitních službách, není žalované známa, její text nikdy nepřevzala. Vyslovila své přesvědčení, že žalobci žádné peníze nedluží. Současně potvrdila, že účet, na který žalobce poukázal částku 37 500 Kč, je jejím bankovním účtem. 3. Na den [datum] nařídil soud ve věci jednání, k němuž se dostavil právní zástupce žalobce. Žalovaná svou neúčast omluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 4. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že žalobce jako zprostředkovatel a [jméno] [příjmení] jako zájemce uzavřeli dne 23. 10. 2017 smlouvu o realitních službách, na jejímž základě se žalobce jako zprostředkovatel zavázal pro zájemce vyvíjet činnost směřující k ke vzniku příležitosti uzavřít se třetí osobou nájemní smlouvu ke konkretizovanému bytu a zájemce se zavázal za tuto činnost uhradit žalobci do 20. 11. 2017 sjednanou zálohu na provizi ve výši 75 000 Kč, kterou byl žalobce povinen vrátit zájemci v případě neposkytnutí sjednané činnosti pro zájemce (viz smlouva o realitních službách ze dne 23. 10. 2017 a faktura [číslo] ze dne [datum]). Emailovou korespondencí účastníků z listopadu 2017 bylo prokázáno, že žalobce obdržel zálohu 75 000 Kč, žalovanou požádal o sdělení jejího čísla účtu k přeposlání poloviny této zálohy, přičemž žalovaná mu toto číslo svého účtu sdělila (označila jej číslem [bankovní účet]). Dne 29. 11. 2017 poukázal žalobce z účtu č. [bankovní účet] polovinu zálohy ve výši 37 500 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] (viz výpis z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]). Dne 24. 7. 2018 došlo mezi žalobcem a zájemcem k uzavření dohody o zrušení smlouvy o realitních službách, podle jehož článku 4. vznikl žalobci závazek vrátit zájemci zálohu 75 000 Kč nejpozději do 7. 8. 2018 na účet č. [bankovní účet], a to z účtu č. [bankovní účet] (viz cit. dohoda ze dne [datum]). Uvedenou zálohu žalobce dne 25. 7. 2018 a 26. 7. 2018 bezhotovostním převodem vrátil zájemci ve dvou platbách po 37 500 Kč (viz výpisy z účtu [číslo] ze dne [datum] a [datum]). Následně dne 28. 8. 2018 vyzval žalovanou, aby mu do 5 dnů vrátila částku 37 500 Kč, kterou jí poukázal dne 29. 11. 2017, na což žalovaná reagovala odmítavě (viz emailová korespondence právního zástupce žalobce a žalované z [datum] a [datum]). Částku 37 500 Kč pak žalovaná nezaplatila ani na základě písemné předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2018 (viz předžalobní výzva ze dne [datum] a včetně podacího lístku z téhož data). 5. Provedeným dokazováním lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobce dne 29. 11. 2017 převedl na účet žalované částku 37 500 Kč představující polovinu zálohy, kterou žalobce obdržel od zájemce za to, že pro něj bude realizovat sjednanou zprostředkovatelskou činnost. Poté, co k realizaci této činnosti nedošlo, a žalobce dle následné dohody se zájemcem vrátil zájemci celou zálohu ve výši 75 000 Kč, vyzval žalovanou emailem ze dne 28. 8. 2018, aby mu obdrženou částku 37 500 Kč vrátila ve lhůtě pěti dnů, což však žalovaná odmítla a předmětnou částku žalobci nevrátila, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. 6. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění /dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce dne 29. 11. 2017 převedl na účet žalované částku 37 500 Kč, aniž by k tomuto plnění ve prospěch žalované měl prokazatelný důvod. Žalovaná sama v tomto směru žádnou relevantní procesní obranu neuvedla, přičemž její jediná obranná tvrzení, že se žalobcem neuzavřela žádnou dohodu o tom, že se bude podílet na zprostředkování nájmu bytu pro zájemce, a že ji není známa skutečnost, zda zájemce dne 23. 10. 2017 uzavřel se žalobcem smlouvu o realitních službách a ani jí není znám text této smlouvy, jsou pro výsledek tohoto sporu zcela nerozhodnými, stejně tak jako její přesvědčení, že žalobci žádné peníze nedluží. Jestliže totiž žalobce neměl důvod k poskytnutí částky 37 500 Kč žalované, přičemž ani žalovaná neměla k přijetí a držení této částky od žalobce jakýkoliv důvod, tak jejím nevrácením žalobci, i přes jeho opakované výzvy, se žalovaná ve smyslu ust. § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila na úkor žalobce, neboť získala majetkový prospěch bez právního důvodu, který je povinna žalobci vydat. Jelikož žalovaná neoznačila žádný relevantní důvod, na jehož základě by žalobce měl žalované plnit částku 37 500 Kč, kterou by žalovaná byla oprávněná ponechat si, soud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 37 500 Kč v souladu s ust. § 2991 o. z. K prodlení s plněním peněžitého dluhu dochází uplynutím doby splatnosti a právo věřitele požadovat úroky z prodlení vzniká, jakmile došlo k prodlení dlužníka. Vzhledem k tomu, že pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není splatnost stanovena, je třeba vycházet z ust. § 1958 odst. 2 o. z.; splatnost podle tohoto ustanovení nastává bez zbytečného odkladu po žádosti věřitele. V daném případě žalovaná dne 28. 8. 2018 obdržela email právního zástupce žalobce, obsahující výzvu k vrácení předmětné částky ve lhůtě 5 dnů, a nejpozději dnem 4. 9. 2018 se tak dostala do prodlení. Soud proto v souladu s ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, současně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci i příslušenství přiznané pohledávky, tj. zákonný úrok z prodlení od 4. 9. 2018 (výrok I. rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále jen „ o. s. ř.“), a procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 500 Kč, odměny za zastupování advokátem za 6 úkonů právní služby á 2 620 Kč dle ust. § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, 2x písemné vyjádření ve věci samé, účast u jednání soudu dne [datum]), 6x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a DPH 21% z odměny a paušálu ve výši 3 679,20 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 22 699,20 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II. rozsudku).