19 C 370/2020-17 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 045 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného ubytování na koleji [příjmení] provozované žalobkyní. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně je vysokou školou provozující jako svou součást Koleje a menzy (prokázáno příslušnými zřizovacími listinami). Žalobkyně dle rezervačního formuláře poskytla žalované přechodné ubytování v koeji [příjmení] pokoj [číslo] v období od [datum] do [datum] (prokázáno rezervačním formulářem [číslo]). Po skončení ubytování byl žalované vystaven účet na částku 10 045 Kč (prokázáno účtem ze dne [datum]). Žalovaná nárok z titulu úhrady ceny ubytování písemně uznala dne [datum] a zavázala se ho hradit ve plátkách (prokázáno uznáním). Žalovaná však ani přes písemnou výzvu pohledávku žalobkyně neuhradila, nereagovala ani na předžalobní výzvu k úhradě (prokázáno upomínkou a předžalobní výzvou). Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytla žalované ubytování na koleji, žalovaná však sjednanou cenu ubytování neuhradila, následně svůj dluh co do důvodu i výše uznala. Podle ustanovení § 2053 o.z. platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni právo na zaplacení dluhu, který byl žalovanou co do důvodu i výše uznán. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč.