61 C 271/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 6

1.Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná cestovala dne [datum] dopravním prostředkem autobusem –linkou 180 MHD. Žalovaná částka je tvořena jednotlivými přirážkami k jízdnému, celkem ve výši 1 524 Kč. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3.Soud provedl důkaz zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] z kterého zjistil totožnost cestujícího a vzal za prokázané, že žalovaná nebyla schopna se dne [datum] autobusovou linkou 180 MHD provozované žalobcem prokázat při kontrole platnou jízdenkou a na místě nezaplatil jízdné. Ze smluvních přepravních podmínek bylo zjištěno, že žalovaná porušila své povinnosti cestujícího vyplývající z § 2550 zák.č.89 /2012 Sb. obč. zák. v platném znění ve spojení s § 37 a zák.č. 266/1994 Sb. o drahách, v platném znění a dále z vyhl. č.Min. DaS č.175/2000 Sb. Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek PID (dále jen SPP) dle čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek PID (dále jen SPPP) v případě prodlení s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému je dopravce oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení za každý započatý den prodlení s úhradou jízdného a přirážky k jízdnému. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. Z předžalobní upomínky a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala prostřednictvím právního zástupce žalovanému výzvu k plnění v souladu s ust. § 142a o.s.ř. 4. Cestující, který použije veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně a na výzvu kontrolního orgánu se neprokáže platnou jízdenkou, je povinen ve smyslu vyhl. č. 175/2000 Sb., v souladu s ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zaplatit cenu jízdenky a navíc stanovenou přirážku k jízdnému. 5. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná použila veřejného dopravního prostředku, jehož provozovatelem je žalobkyně, při kontrole se neprokázala platnou jízdenkou a má proto povinnost zaplatit žalobkyni cenu jízdného a stanovenou přirážku k jízdnému. Žalobkyně je rovněž oprávněna požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti předmětné pohledávky. Soud zhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku stanoveno. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 21 %. Soud má za to, že je při určování odměny za první dva úkony namístě postupovat dle nového ust. § 14b a.t., jelikož shledává nepřípustným, aby náklady řízení na vymáhání bagatelní pohledávky, několikanásobně převýšily výši jistiny vymáhané pohledávky, navíc když nárok je uplatněn vzorovou žalobu, v níž jsou měněny pouze identifikační údaje žalovaného, datum a místo přepravní kontroly, výše dlužného jízdného a přirážky k jízdnému