7 C 154/2020-33 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala (návrhem na vydání EPR) na žalované zaplacení částky [částka] (3x [částka] za žalobkyni a její dcery, které své pohledávky postoupily na žalobkyni) s příslušenstvím z titulu náhrady škody za zpožděný let žalované ze dne [datum], č. [číslo letu] [označení letu] z [město] do [město], neboť tento byl zpožděn o téměř 5 hodin (předpokládaný přílet [čas], reálný přílet [čas]). Soud vydal elektronický platební rozkaz dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], proti kterému žalovaná podala odpor, který odůvodnila tak, že žalobkyně neuplatnila právo na náhradu škody za zpoždění let u žalované řádně a včas dle ust. § 2553 o. z. Žalobkyně k tvrzení žalované uvedla, že nárok byl u žalované uplatněn opakovaně, a to e-mailem dne [datum] a dne [datum], následně také výzvou ze dne [datum]. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených důkazů a účastníci se práva účasti vzdali, popř. s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě listinných důkazů, a to palubních vstupenek, elektronických letenek, e-mailů zaslaných na adresu [e-mail] dne [datum] a [datum] a výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] vč. doručenky, bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně a její dcery absolvovaly dne [datum] let č. [číslo letu] [označení letu], který byl opožděn o více než 3 hodiny, což žalovaná nesporovala. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody u žalované prostřednictvím zákaznického e-mailu žalované, a to 3 dny po zpožděném letu a následně po 2 měsících, přičemž rovněž svůj nárok uplatnila dopisem ze dne [datum] zaslaným poštou, když k tomuto doložila doručenku. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu a kterým se zrušuje nařízení EHS 295/91 (dále jen„ Nařízení“). Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. Z judikatury SDEU ve věci C-402/07 Sturgeon v. Condor a C-432/07 Bock v. Air France zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času. Po zhodnocení provedených důkazů vzal soud za prokázané, že cestující měli dne [datum] platnou rezervaci u žalované na let č. [číslo letu] [označení letu] z [město] do [město]. Let o délce méně než 1 500 km byl zpožděn o téměř 5 hodin, což žalovaná nesporovala. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované hned 3 dny po zpožděném letu a poté ještě dvakrát. Námitka žalované ohledně promlčení tak nebyla shledána soudem jako důvodná. Žalobkyně tak má vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času, s ohledem na dálku letu do 1 500 km ve výši [částka] (3x [částka]) dle článku 7 Nařízení ve spojení s judikaturou SDEU. S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobě vyhověl, když výši úroku z prodlení posoudil dle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši CZK ekvivalentu [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, vyjádření k výzvě soudu) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH.