10 C 289/2021-51 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 30. 5. 2021 domáhali zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a žalobu zdůvodnili tím, že dne 16. 12. 2019 se zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Tel Avivu do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním v trvání 4,35 hodin. Každý ze žalobců požaduje kompenzaci ve výši 400 Eur s příslušenstvím. Cestující postoupili svou pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] dne 30 12. 2019 a 6. 1. 2020 a tato vyzvala žalovanou k náhradě dopisem ze dne 30. 12. 2019. Žalovaná kompenzaci nevyplatila a [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku zpětně na cestující dne 24. 10. 2020. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k náhradě dopisem ze dne 20. 5. 2021. 2. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta, neboť nárok žalobce je promlčen, když výzvu ke kompenzaci uplatnila v zákonem stanovené lhůtě [právnická osoba], nikoliv žalobci. Žalovaná považuje za sporné doručení výzvy ze strany [právnická osoba], která měla být 6. 1. 2020, žalovaná ji neeviduje. Navrhuje zamítnutí žaloby, neboť cestující nenotifikovali žalovanou ve lhůtě 6 měsíců podle § 2553 odst. 3 a žalovaná má za to, že nárok na náhradu dle Nařízení jim tímto zanikl. 3. Z letenek, dokladu o postoupení pohledávky, ze smlouvy o postoupení pohledávky, ze smluvních podmínek [právnická osoba] [anonymizováno], z předžalobní upomínky ze dne 20. 5. 2021 bylo zjištěno a prokázáno, že žalobci se dne 16. 12. 2019 zúčastnili letu provozovaného žalovanou společností č. letu [anonymizováno] [číslo] z Tel Avivu do Prahy, avšak letadlo přiletělo do cílové destinace se zpožděním větším než 3 hodiny. Každý ze žalobců požaduje kompenzaci ve výši 400 € s příslušenstvím. Cestující postoupili svou pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] dne 30. 12. 2019 a 6. 1. 2020 a tato vyzvala žalovanou k náhradě dopisem ze dne 30. 12. 2019, avšak žalobci neprokázali doručení této výzvy. Žalovaná kompenzaci nevyplatila a [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku zpětně na cestující. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k náhradě dopisem ze dne 20. 5. 2021. 4. Podle článku 1 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen Nařízení), toto Nařízení stanoví za podmínek v něm uvedených minimální práva cestujících, jestliže za a) je jim odepřen nástup na palubu proti jejich vůli, za b) je jejich let zrušen, za c) je jejich let zpožděn. 5. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši za a) 250 € u všech letů o délce nejvýše 1500km, za b) 400 € u všech letů ve společenství delších než 1500km a u všech ostatních letů o délce od 1500km do 3500km, za c) 600 € u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase. 6. Podle článku 14 stejně jako Nařízení, stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možno zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce. Podle článku 15 Nařízení, za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránily zpoždění nebo zrušení. 7. Podle článku 3 odst. 1 Nařízení, se toto Nařízení vztahuje za a) na cestující odlétajících z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje smlouva, za b) na cestující odlétajících z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístěné na území členského státu, na které se vztahuje smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi, a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem společenství. 8. Podle § 2553 odst. 3 občanského zákoníku práva podle odstavce 1, 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do 6 měsíců, soud jej nepřizná, namítá-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas. 9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle shora uvedených právních norem a dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná. V řízení bylo prokázáno, že na danou věc se vztahuje článek 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. V dané věci došlo ke zpoždění letu o více než 3 hodiny, cestující by tedy měl nárok na náhradu ve smyslu článku 7 odst. 1 Nařízení. Povinností žalobců bylo uplatnit nárok na kompenzaci ve lhůtě stanovené § 2553 odstavec 3 občanského zákoníku, tato však neprokázali a s ohledem na skutečnost, že se opakovaně nedostavili k jednání soudu, nemohlo jim ani být dáno poučení ve smyslu § 118a odstavec 3 o.s.ř., aby prokázali spornou skutečnost, a sice že výzvu ke kompenzaci doručili žalované řádně a včas, tedy v zákonem stanovené lhůtě. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť nárok žalobce je promlčen. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal procesně úspěšné žalované právo na 3 režijní paušály po 300 Kč, v celkové výši 900 Kč.