11 C 356/2021-38 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 29. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 475,75 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. V žalobě tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 jí byla postoupena pohledávka od společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 27. 3. 2018 úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 475,75 Kč splacen nejpozději dne 6. 5. 2018. Žalovaný na uvedený dluh ve výši 11 475,75 Kč však dosud ničeho neuhradil, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Na den [datum] nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem řádně omluvil, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, a to smlouvou o zápůjčce a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě původní věřitel téhož dne poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 6. 5. 2018, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 475,75 Kč. Na dluh v celkové výši 11 475,75 Kč však žalovaný dosud žalobkyni, která se stala nabyvatelem této pohledávky, ničeho nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy k plnění (viz písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 obsahující předžalobní výzvu k plnění). Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný a původní věřitel uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 6. 5. 2018. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, které však žalovaný dluh neuhradil ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Soud proto v souladu se shora cit. ust. § 2395 a násl. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za tři úkony právní služby á 300 Kč a 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 252 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 2 252 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.