11 C 359/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne 16. 4. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 12 700 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku. V žalobě tvrdila, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 jí byla postoupena pohledávka od společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne 31. 10. 2016 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měla žalovaná spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč splatit nejpozději do 15. 12. 2016. Na dluh v celkové výši 12 700 Kč však žalovaná dosud ničeho neuhradila, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Na den [datum] nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem řádně omluvil, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, a to smlouvou o zápůjčce a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli v průběhu roku 2016 smlouvu, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 2 700 Kč nejpozději do 15. 12. 2016 (viz smlouva o zápůjčce a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dluh v celkové výši 12 700 Kč však žalovaná dosud žalobkyni, která se stala nabyvatelkou této pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené dne 1. 1. 2021, nezaplatila, a to ani na základě písemné výzvy ze dne 2. 2. 2021 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 obsahující písemnou předžalobní výzvu k plnění). Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná a původní věřitel uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 15. 12. 2016. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni, které však žalovaná dluh neuhradila ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Soud proto v souladu se shora cit. ust. § 2395 a násl. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Její náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a odměna za zastupování žalobkyně advokátem dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za tři úkony právní služby á 300 Kč a 3x režijní paušál á 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby) a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 252 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 2 252 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.