18 C 75/2021 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se žalobou podanou formou elektronického platebního rozkazu dne 28. 7. 2020 domáhá zaplacení částky 639 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 11. 1. 2018 uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [název] - Combi, [VIN]: [anonymizováno], s počátkem pojištění téhož dne. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, roční pojistné bylo stanoveno částkou 2 485 Kč a mělo být hrazeno ročně. Pojištění zaniklo dne 2. 4. 2020 v souladu s ust. § 12 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, neboť žalovaný nezaplatil pojistné za období od 11. 1. 2020. Při zániku pojištění má pojistitel právo na pojistné za období, kdy pojištění trvalo. Žalovaný toto pojistné přes upomínky neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili (žalobkyně v rámci žaloby a žalovaný konkludentně). Vzhledem k tomu, že je žalovaný cizím státním příslušníkem, soud se nejprve zabýval tím, zda je pravomocný k rozhodnutí o této věci. Protože právní vztah mezi účastníky vznikl na území členského státu EU, aplikoval soud čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterého může pojistitel žalovat pouze u soudu toho členského státu, na jehož území má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR vyplývá, že žalovaný pobývá na území ČR na základě povolení k trvalému pobytu od 23. 7. 2014. Žalovanému se nepodařilo na zjištěnou adresu v České republice doručit soudní písemnosti. Poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo na území České republiky. Za situace, kdy má žalovaný povolen pobyt v ČR na adrese uvedené v záhlaví rozhodnutí, kde se nacházelo jeho poslední známé bydliště, je soud tohoto členského státu příslušný k rozhodnutí v této věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 32 Cdo 2405/2011). Soud má tedy za to, že byla založena pravomoc českého soudu v této věci rozhodnout. Použití českého práva soud dovodil z čl. 3 odst. 1 Nařízení Rady (ES) 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní a závazkové vztahy (Řím I), když strany si smlouvou stanovily použití právního řádu ČR. Ve smyslu ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalovaný neuhradil na základě pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 2. 2019 sjednané pojistné za období od 11. 1. 2020 do 2. 4. 2020 v alikvotní výši 639 Kč, splatné nejpozději dne 2. 4. 2020, když tyto skutečnosti vyplývají z provedených důkazů – návrhu pojistné smlouvy, pojistky ke smlouvě [číslo] záznamu z jednání ze dne 10. 1. 2018, bilance pojistné smlouvy, oznámení o zániku pojištění, upomínek a k nim náležejících dokladů prokazujících doručování listin žalovanému. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí, s odkazem na ust. § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve spojení s § 2759 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a § 1970 o. z., v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech za právní zastoupení, a to 3 úkonech právní pomoci dle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 200 Kč za jeden úkon (předžalobní výzva, příprava a převzetí, sepis a podání žaloby), 3 paušálech dle ust. § 14b odst. 5 AT ve výši 100 Kč za úkon a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. S ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, náleží mu s odkazem na ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21 % z přiznaných částek, mimo soudního poplatku. Celkem na nákladech řízení byla žalobkyni přiznána částka 1489 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalované straně k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.