18 C 91/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 6

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 30 098,67 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne 12. 9. 2019 uzavřela Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které pro žalovanou zřídila a vedla bankovní běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 16. 2. 2020 byl mezi stranami uzavřen Dodatek [číslo] na základě kterého s žalovanou uzavřela smlouvu o kontokorentu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 30 000 Kč. Poskytnutí kontokorentu bylo žalované schváleno a umožněno ode dne 17. 2. 2020. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu, které žalovaná porušila a dne 1. 6. 2020 došlo k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění vyčerpala žalovaná částku 30 000 Kč a dále se zavázala platit smluvní úrok ve výši 18, 9 % ročně z dlužné částky a ode dne 1. 3. 2020 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. 31. 5. 2020, dluží částku ve výši 1 429, 14 Kč, dále smluvní úrok v dané výši za dobu od 1. 6. 2020 z částky 30 000 Kč a zákonný úrok z prodlení od 11. 6. 2020, tedy po uplynutí sjednané dodatečné doby k plnění. Podle Ceníku, který se stal také nedílnou součástí smlouvy je žalovaná dále povinna zaplatit poplatek za vedení účtu ve výši 98, 67 Kč. Přes výzvu žalovaná neuhradila ničeho. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Protože žalovaná je státní příslušník Slovenské republiky, soud se nejprve zabýval svou pravomocí k projednání sporu, kterou dovodil z článku 7 odstavce 1 písmena a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012, č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis) v návaznosti na ustanovení § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, neboť konkrétně byla služba žalobkyní poskytnuta na území České republiky, což je pro účely posouzení mezinárodní příslušnosti českých soudů dostačující, přičemž místní příslušnost určil podle sídla banky, u které je veden účet, na nějž byly žalobkyní zapůjčené peněžní prostředky zaslány (srov. usnesení NS 30 Nd 186/2018). 4. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 17. června 2008, č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) a smlouvu uzavřenou mezi účastnicemi. 5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav: 6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 9. 2019 uzavřena smlouva, označená jako Rámcová smlouva a to pod [číslo] na základě které žalobkyně pro žalovanou zřídila a vedla bankovní běžný účet č. [bankovní účet] (smlouva ze dne 12. 9. 2019). Mezi žalobkyní a žalovanou byla dále dne 16. 2. 2020 uzavřena smlouva, označená jako Dodatek [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 30 000 Kč ve formě kontokorentního úvěru (Dodatek [číslo]). Uvedená částka byla žalovanou čerpána ode dne 17. 2. 2020 do 23. 3. 2020, a to výběry v hotovosti nebo platbami u obchodníka (výpis z účtu č. [bankovní účet]). Čerpané částky se žalovaná v Dodatku 3 zavázala vrátit zpět do jednoho roku od prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpaní, kterým se s kladných částek dostane do mínusu. Mezi účastníky byl dohodnut úrok z vyčerpané částky kontokorentu 18, 9%. Žalovaná čerpala kontokorent (výpis z účtu č. [bankovní účet], přehled čerpání), avšak neplnila smluvní podmínky jeho splácení. Žalobkyně dne 1. 6. 2020 přistoupila k prohlášení úvěru za splatný a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, vč. sjednaného úroku a poplatků (výzva z 1. 6. 2020). Žalovaná dluží žalobkyni v žalobě specifikované částky (přehled čerpání). 7. Soud po té posoudil každý důkaz zvlášť všechny ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Uvedený závazkový vztah soud posoudil jako vztah ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svůj smluvní závazek, soud jí tuto povinnost výrokem I uložil. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 204 Kč a paušální náhrada podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., za jeden úkon (žaloba) po 300 Kč, celkem 1 504 Kč.