18 C 96/2021-48 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se svým návrhem domáhá vydání rozhodnutí, jehož znění je patrno z výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 19. 5. 2016 uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“), jejíž součástí byly smluvní podmínky. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 17 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za dobu řádného trvání smlouvy částku 2 380 Kč s úrokovou sazbou 23, 72 % p. a., částku 3 400 Kč za administrativní činnost a 6 800 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný uhradil ke dni postoupení částku 4 700 Kč a ke dni 6. 12. 2019 činila dlužná jistina částku 17 000 Kč a dlužný poplatek částku 7 880 Kč. Sjednaný úrok činí 23, 72%. Pohledávka v žalovaného byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný dopisem ze dne 6. 12. 2019 informován. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou existující podle právního řádu České republiky, žalovaný je státní příslušník Slovenské republiky, soud se nejprve zabýval pravomocí podepsaného soudu k projednání sporu, která vyplývá z ustanovení článku 25 odstavce 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 12. prosince 2012, čísla 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis), neboť strany si ve smlouvě o půjčce dohodly podřídit své spory vzniklé z této smlouvy obecným soudům České republiky (čl. 9 smluvních podmínek). Obecným soudem žalovaného je pak v souladu s ust. § 84 a § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) podepsaný soud, neboť žalovaný má v jeho obvodu bydliště. Co se týče rozhodného práva, na vztah z uzavřené smlouvy o půjčce dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které se dle svého ustanovení článku 28 použije na smlouvy uzavřené po 17. prosinci 2009. Ve smyslu ustanovení článku 3 odst. 1 věty první a druhé tohoto nařízení si účastníci řízení zvolili rozhodným právem právo české, a to jasným odkazem na české právní předpisy, kterými se jejich vztah řídí. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.„) za situace, kdy s tímto postupem oba účastníci souhlasili (žalobkyně v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný konkludentně). Ze zákaznické karty vyplněné dne 19. 5. 2016 původní věřitelkou soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byl žalovaný dotazován na své osobní, sociální a majetkové poměry a předložil poskytovateli zápůjčky doklady tyto poměry prokazující s tím, že byl zjištěn jeho použitelný příjem ve výši 6 200 Kč měsíc. Dále svým podpisem na této kartě potvrdil, že mu bylo poskytnuto poučení podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, pravdivost sdělených údajů a to, že se nenachází v insolvenčním řízení. S žalovaným byla tentýž den uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky. Uvedenou smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Žalovaný se kromě zapůjčené částky zavázal vrátit poplatek ve výši 12 580 Kč, který je složen z poplatku za administrativní činnost, úroku z prodlení a poplatku za hotovostní inkaso. Žalovaný byl zároveň seznámen z RPSN. Ze smlouvy o zápůjčce je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost splnil a žalovanému částku vyplatil v hotovosti, žalovaný však svých povinností nedostál a dluží částku právě žalovanou. Z výzvy k úhradě závazků a oznámení o postoupení pohledávky (včetně podacích lístků pošty), má soud za prokázané, že žalované straně bylo oznámeno (na adresu v ČR uvedenou v kartě zákazníka) postoupení pohledávky a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 19. 5. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, podle které věřitel poskytl žalovanému zápůjčku 17 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zápůjčky zaplatit i poplatky, jejichž struktura je podrobně ve smlouvě popsána. Žalovaný dále svým podpisem na smlouvě potvrdil, že smlouvu uzavřel na základě dostatečných a odborně poskytnutých informací ze strany věřitele, což vyplývá ze zákaznické karty i Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Půjčku měl žalovaný splácet v 58 hotovostních týdenních splátkách po 510 Kč. Žalovaný svůj smluvní závazek nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 6. 12. 2019, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne (oznámení o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, podací lístek). Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.), jako vztah plynoucí z uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o. z., jejich výše byla stanovena s odkazem na nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena dle § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na kterou bylo ze strany věřitele řádně plněno. Žalovaný však svých závazků vyplývajících z této smlouvy nedostál, proto mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 996 Kč a nákladech za právní zastoupení. Z částky 24 880 Kč se jedná o tři účelně vynaložené úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky 177/96 Sb. (dále jen„ AT“) ve výši 300 Kč za jeden úkon, a tři paušály dle ust. § 14b odst. 5 AT ve výši 100 Kč za jeden úkon. S ohledem na to, že právní zástupce je plátcem DPH (viz osvědčení o plátci), náleží mu s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. i DPH ve výši 21% z těchto částek (mimo soudního poplatku). Celkem se jedná o částku 2 448 Kč, kterou soud stanovil, v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zaplatit žalovanému k rukám právního zástupce žalobkyně. Odměnu a náhrady zástupce žalobkyně omezil soud v souladu s ust. § 14b AT, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právního zástupce podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.