19 C 155/2021-39 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 15.10.2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl jako odběratel elektřiny považován za poplatníka, avšak za žalované období (září 2019 – leden 2020) televizní poplatek řádně nehradil. Žalovaný uplatněný nárok neuznal, uvedl, že mu nevznikla povinnost hradit televizní poplatek, neboť žije ve společné domácnosti s poplatníkem, který splnil oznamovací povinnost ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Žalovaný uvedl, že přestože zanedbal reakci na Výzvu žalobkyně k přihlášení poplatníka, nelze jej považovat za poplatníka, neboť sám nikdy nevlastnil televizní přijímač. Dle žalovaného je nárok uplatněný žalobkyní nemravný, neopírá se o žádný právní důvod a jako takový by měl být žalobní požadavek zamítnut. Žalovaný dále vyjádřil neochotu hradit žalobkyni náklady právního zastoupení advokátem. Žalobkyně ke stanovisku žalovaného uvedla, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, dle něhož platí, že jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizováno] po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě, přičemž tato výzva ze dne 23.04.2019 byla žalovanému doručena na odběrné místo (trvalý pobyt žalovaného) .Žalovaný si předmětnou výzvu nevyzvedl v úložní lhůtě, proto mu byla vhozena do domovní schránky. Z odporu žalovaného vyplývá, že se s výzvou osobně seznámil, nicméně na tuto výzvu i přes upozornění na následky v ní uvedené nereagoval. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně nereagoval, žalobkyně jej zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován, což potvrzuje i přípis ze dne 28.08.2019. S ohledem na výše uvedené vznikla žalovanému ze zákona povinnost hradit příslušné televizní poplatky, přičemž ke skončení poplatkové povinnosti by došlo pouze za situace, kdy by žalovaný podal odhlášku dle § 8 cit. zákona. Samotná povinnost k úhradě TV poplatků by zanikla až v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém by došlo k doručení jeho odhlášky do sídla žalobce (dle § 7 (5) cit. zákona). Žalobkyně odhlášku za žalované období neeviduje a rovněž neeviduje ani žádnou komunikaci se žalovaným, jejíž předmět by se týkal možnosti odhlášení žalovaného. Z uvedených důvodů žalobkyně na žalobě setrvala. Soud k projednání nároku nařídil ústní jednání na 5.10.2021. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, o odročení nežádala, žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto žalobu projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti obou účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 23.4.2019 dopis označený jako„ Výzva k přihlášení poplatníka [anonymizováno]“. Žalovaný tuto skutečnost včetně doručení výzvy nesporoval. V uvedené Výzvě je žalovaný vyzýván, aby objasnil, proč neplatí televizní poplatky s tím, že pokud dle postupu nastíněného ve Výzvě celou situaci do 30i dnů neobjasní, bude dle zákona č. 348/2005 Sb. považován za poplatníka televizního poplatku a bude zaražen do evidence osob s povinností poplatky hradit. Dopisem ze dne 28.8.2019 adresovaným žalovanému byl žalovaný informován, že byl zařazen do evidence plátců poplatku, neboť na shora uvedenou Výzvu v zákonné lhůtě nereagoval. První poplatek byl žalovanému předepsán za září 2019. Dopis byl zaslán žalovanému doporučenou poštou na dodejku. Výše dluhu ve výši 675 Kč, resp. nehrazení koncesionářských poplatků za shora uvedené měsíce (celkem 5 měsíců), je prokázána tabulkou přehledu nezaplacených předpisů. Z uvedeného výpisu dluhu vyplývá, že žalovaný neplatil televizní poplatky od září 2019 do ledna 2020, tedy televizní poplatky neplatil v období, které je předmětem této žaloby. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný nehradil poplatky za uvedených 5 měsíců a výše dluhu tak činí částku 675 Kč. Žalovaný ostatně potvrdil, že svou povinnost poplatek hradit odmítá. Pokud žalovaný tvrdil, že žije ve společné domácnosti s poplatníkem, který splnil oznamovací povinnost, toto své tvrzení nijak nekonkretizoval a nenabídl k jeho prokázání žádný důkaz. Za situace, kdy se žalovaný nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být o povinnosti tvrzení a označení důkazů ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučen, resp. se svou neúčastí u jednání svého práva na poučení o procesních povinnostech vzdal. Po právní stránce posoudil soud věc dle zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 4 cit. zákona platí, že jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Dle ust. § 6 měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ust. § 7 odst. 1 poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Dle odst. 2 je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Po zhodnocení provedeného dokazování soud uzavřel, že žalovaný byl v souladu s ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. zařazen do evidence poplatníků televizních poplatků, neboť na Výzvu žalobkyně ke sdělení, proč poplatky neplatí, nereagoval, čímž se stal poplatníkem televizního poplatku ze zákona. Žalovaný konkrétně netvrdil, ani neprokázal, že je osobou ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., dle něhož televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Žaloba tak byla podána po právu a soud jí v plném rozsahu vyhověl. Úroky z prodlení byly stanoveny dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Zákonné úroky z prodlení byly kapitalizovány od prvého dne prodlení do dne vyhotovení žaloby. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně sice měla ve věci plný úspěch, avšak soud prostředky vynaložené na zastupování advokátem nepovažuje za vynaložené účelně. Pokud totiž agendu televizních poplatků žalobkyně sama spravuje - což plyne mj. z výroční zprávy o hospodaření - a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [anonymizováno]; nadto lze - podle Ústavního soudu - vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek pokrývat drtivou většinu nákladů rozpočtu žalobkyně, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama – viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 3344/12. Soud tak žalobkyni přiznal náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za dva úkony právní služby (sepis žaloby, písemné vyjádření ke stanovisku žalovaného) ve výši á 100 Kč (režijní paušál za formulářovou žalobu pro účastníka nezastoupeného advokátem), kdy uvedená částka je odvozena od výše paušální náhrady uvedené v advokátním tarifu (ust. § 151 odst. 3 o.s.ř.) a specifikovaná ve vyhlášce MS ČR č. 254/2015 Sb.