19 C 261/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou došlou soudu dne 19. 6. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 4. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala žalobkyně pro žalovaného služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to do 30. 11. 2019, kdy byla smlouva ukončena. V souladu se smlouvou měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo M91811ED2030, které od žalobkyně převzal, což žalovaný neučinil a žalobkyni tak vznikl podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl vyzván dne 10. 12. 2019 a dne 6. 1. 2021 k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty, což neučinil. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, proti němuž není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), písemné zdůvodnění tohoto rozsudku je vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které předala žalobkyně žalovanému technické zařízení, které mělo být vráceno žalobkyni po skončení smlouvy pod sankcí smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný přes výzvy zařízení nevrátil a smluvní pokutu nezaplatil. Vztah mezi účastníky posoudil soud po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v níž si strany sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení ve sjednané lhůtě. Žalovaný smluvní povinnost nesplnil, je proto povinen sjednanou smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o.z. žalobkyni uhradit. Pokud žalovaný svou povinnost nesplnil, ocitl se v prodlení a je proto povinen zaplatit i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jehož výše odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.