19 C 384/2021-27 — Obvodní soud pro Prahu 6

Žalobou došlou soudu dne 16.9.2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20.11.2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na jejímž základě zajišťovala žalobkyně pro žalovaného služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu a to do 30.6.2020, kdy byla smlouva ukončena. V souladu se smlouvou měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], které od žalobkyně převzal, což žalovaný neučinil a žalobkyni tak vznikl podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl vyzván dne 3.2.2021 k vrácení technického zařízení a zaplacení smluvní pokuty, což neučinil. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud ve věci rozhodl rozsudkem, proti němuž není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), písemné zdůvodnění tohoto rozsudku je vyhotoveno v rozsahu dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na základě které předala žalobkyně žalovanému technické zařízení, které mělo být vráceno žalobkyni po skončení smlouvy pod sankcí smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Žalovaný přes výzvy zařízení nevrátil a smluvní pokutu nezaplatil. Vztah mezi účastníky posoudil soud po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, v níž si strany sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu pro případ nevrácení zapůjčeného zařízení ve sjednané lhůtě. Žalovaný smluvní povinnost nesplnil, je proto povinen sjednanou smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. žalobkyni uhradit. Pokud žalovaný svou povinnost nesplnil, ocitl se v prodlení a je proto povinen zaplatit i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z., jehož výše odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (předžalobní výzva, převzetí zastoupení, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.